Dnes večer jsem se rozhodl, že dětem přečtu příběh o ukamenování Štěpána. Na základě toho se pak rozvinula následující debata:
Štěpán: Proč jste mi dali jméno Štěpán?
Míša: Tobě se nelíbí?
Štěpán: Ne!
Já: A jak by seš chtěl jmenovat?
Štěpán: Karel!!!
Následovala neskutečná salva smíchu od Štěpána, který zase jednou zabodoval a udělal dobrý vtip. Povedl se mu.
Již několik večerů čtu dětem na dobrou noc knihu Malý Princ. Je to úžasná kniha. O lidech, o jejich charakterech, prostě o životě a všem, co přináší.
Dnešní kapitola byla o lampáři. Moji pozornost zaujal jeden ze závěrečných odstavců:
Tímto člověkem by všichni pohrdali, král, domýšlivec, pijan i businessman, řekl si malý princ a šel dál svou cestou. A přece on jediný mi nepřipadá směšný. Snad proto, že se zabývá něčím jiným než sám sebou.
Když si přečtete předchozí kapitoly, tak pochopíte důvody k viřčení této myšlenky. Mě se to dotklo z toho důvodu, že mi v této myšlence Malý Princ prostě mluvil z duše. Jak prosté – zabývat se prostě něčím jiným než jen sám sebou.
Jsem rád, že mám kolem sebe svoji rodinu, která mi pomáhá se soustředit na to, co je kolem mne.
nedávno jsem se Štěpánem vedl nad fotkami naší kamarádky Máši tuto debatu:
Štěpán: “Má teta Máša tetu?”
já: “No asi určitě.
Štěpán: “a kdo to je?”
já: “já nevím”
Štěpán: “já jo”
já: “ty znáš tetu tety Máši”
Štěpán: “jo”
já: “a jak se jmenuje”
Štěpán: “Dáša”