Již několik večerů čtu dětem na dobrou noc knihu Malý Princ. Je to úžasná kniha. O lidech, o jejich charakterech, prostě o životě a všem, co přináší.
Dnešní kapitola byla o lampáři. Moji pozornost zaujal jeden ze závěrečných odstavců:
Tímto člověkem by všichni pohrdali, král, domýšlivec, pijan i businessman, řekl si malý princ a šel dál svou cestou. A přece on jediný mi nepřipadá směšný. Snad proto, že se zabývá něčím jiným než sám sebou.
Když si přečtete předchozí kapitoly, tak pochopíte důvody k viřčení této myšlenky. Mě se to dotklo z toho důvodu, že mi v této myšlence Malý Princ prostě mluvil z duše. Jak prosté – zabývat se prostě něčím jiným než jen sám sebou.
Jsem rád, že mám kolem sebe svoji rodinu, která mi pomáhá se soustředit na to, co je kolem mne.
Nevím, jak je to možné, ale Stella má horolezecké sklony. Strašně ráda někam leze. Momentálně je jejím nejoblíbenějším místem na hraní kuchyňský stůl.
I do not know how is it possible, but Stella has some mountaineering inclination. She really loves to climb somewhere. Our kitchen table is right now her most favourite place for her games.
Dnes jsem vezl auto do servisu na reklamační opravu zrezlého víka od kufru. Jelikož mě pak čekala cesta městskou hromadnou dopravou do práce, tak jsem se na cestu vybavil knihou. Vzal jsem si knihu od Kevina Lemana “Na otci záleží“, která je věnována problematice vztahu otce a dcery. Jelikož naše dcera Stella oslavila minulý čtvrtek své první narozeniny, tak jsem si řekl, že už je nejvyšší čas si tu knihu konečně přečíst. Je nutné, abych se vzdělal v tomto směru, jelikož toho o výchově děvčat vím velice málo, protože jsem výchovu dcery nemohl zažít ani v naší rodině u sourozenců, protože mám “jen” skvělého bratra.
