Za dramatických okolností jsme se vydali do Říma. Ostatně každou naši dovolenou v zahraničí provázely dramatické okolnosti odjakživa. Nicméně letos to bylo dost napnuté do poslední chvíle, a i když už jsme měli letenky koupené dlouho, tak o tom, že opravdu odletíme, jsme se rozhodli v pondělí odpoledne.To se se nám podařilo sehnat zajímavé ubytování na dohled od Vatikánu.
Předpověď počasí slibovala luxus v podobě třídenního deště, a tak jsme si řekli, že když bude nejhůř, tak budeme muset obejít všechny muzea a galerie. No a pak případně budeme více času trávit spolu na pokoji a povídat si…
den první
Ve středu ve 2:15 zazvonil budík a ve 3:15 jsme se ve vlaku směr Praha vydali na cestu. V tu samou chvíli zvonil budík i mé ženě… ještěže jsme na to vstávání byli dva…
Vše probíhalo dle plánu a tak jsme kolem 11:15 dosedli na římské letiště Fiumicino. V letadle jsem potkal kamaráda, který se na prodloužený víkend do Říma vydal také. Popřáli jsme si hodně mokrých zážitků, neb předpověď nelhala a vytrvalý déšť bušil na okna letadla.
První zádrhel se objevil, když jsem se snažil koupit lístky na vlak, ale na mobilu bylo vidět jen E… nicméně s letištní wi-fi se to nakonec povedlo a i přes zpoždění a zmatky jsme seděli ve vlaku směr centrum Říma.
Vystoupili jsme na nádraží Roma S. Pietro a za chvíli byli na “hotelu” Casa per Ferie Santa Maria alle Fornaci. Zrovna znovu otevřeli, takže jsme stihli ještě zaváděcí ceny… Díky Centru Velehrad za doporučení…
Počkali jsme až přestane pršet, vyřídili jsme e-maily, telefonáty, příspěvky na socky a vyrazili s vidinou večeře v Trastevere, což je naše oblíbená čtvrť. Občas svítilo slunce, občas jsme se museli před proudy vody schovat do průjezdů, ale procházka centrem Říma se vydařila a v našem oblíbeném podniku – zatím jsme zde jedli pokaždé, když jsme byli v Římě – jsme si dali pizzu…
den druhý
Čtvrtek začal opět deštěm. Nicméně brzy se vyčasilo a jelikož jsme čekali další přeháňky, tak jsme se vydali do muzea. A protože antiky je v Římě hromada, tak jsme zvolili moderní pecku od Zahy Hadid – muzeum MAXXI.
Exteriér je vynikající. Klidný předprostor, kavárna, možnost posedět a kochat se pohledovým betonem a sklem. Pak vejdete dovnitř a zatají se dech. Dáte si skvělou kávu, podíváte se, jak studenti architektury bojují s AutoCADem a chcete se vydat na toaletu. A tam dojdete k prozření – nebo aspoň mně se to tak stalo.
Můžete navrhnout a postavit barák za bambilion, vymyslet ho do posledního detailu, spárořez bednění sedí na milimetry, ale jednak pak třeba dojdou finance anebo si dodavatel řekne, že to přece není vidět a tak na jediný záchod u recepce muzea a kavárny vrazí tu nejlevnější mísu a tlačítko od Geberitu, které po několika letech přestane skoro fungovat…
a poničí tak skvělý dojem z toho, co jste do té doby viděli… Memento je jasné… vždy se mrkni i na poslední hajzl a nepodceň to…
Po tomto prozření jsme vyrazili na překrásné náměstí Popolo a do parku vily Borghese. Přes Španělské schody a kolem Panteonu jsme opět dorazili do Trastavere a dali si těstoviny. Tentokrát jsme šli po ceně a i když nám chutnalo, tak obsluha byla dost odměřená. Celkovému dojmu pomohlo 1,5 l house wine a když jsme se temnými uličkami s noční zmrzlinou vraceli, tak jsme šli zvesela.
den třetí
Pátek opět ráno pršelo, ale brzy se vyčasilo a my jsme se vydali tentokrát do paláce Barberini na renesanční mistry. Obrazy byly neskutečné. Zajímavé a rozhodně inspirativní. Zajímavé kontrasty a myšlenky, které zobrazovaly, jsme dost diskutovali. Ale pak se mi zase chtělo a fakt nevím, čím to je, ale zase jsem narazil na WC v rozkladu. Tlačítko Geberit už tu ani nebylo a tak vzniklo druhé poučení nad hajzlem – i když máš obří vilu plnou obrazů za bambilion, tak si najmi lepšího údržbáře než maji v MAXXi :-)
Vydali jsme se pak směrem ke Koloseu, minuli můj oblíbený kostel San Carlo alle Quattro Fontane, který je jedním z nádherných příkladů dynamického baroka, i když na první pohled v současnosti docela chátrá…
U Kolosea jsme si udělali několik fotek a dokonce jsme inspirovali další páry (trendem, který už má aspoň 10 let), které nás začaly hned kopírovat…
Přes Kapitol a kolem Vlčice jsme se opět dostali do Trastevere a podle doporučení Jana Hřebejka, jsme zapadli do Pasta e Vino Osteria a najedli jsme se k prasknutí. Focaccia a bruschetty na začátek byly neskutečně lahodné a Pasta Carbonara a Pesto jako hlavní chody byly nebem v hubě. No a mé obligátní závěrečné Tiramisu mě úplně rozsekalo. Takže jsme se odkutáleli na pokoj a vstřebávali poslední zážitky…
Dnes ráno jsem dostal SMS, že máme zpožděný let. Jen jsem špatně vyhodnotil posun – a tak jsme na letiště dorazili v plné polní až příliš brzy. Čekání se nakonec ještě protáhlo, let byl opožděn celkem o 3h i se stáním na přecpané ranveji, ale celkový dojem se už zkazit nedal…
Přes všechny obavy o to, jestli to je dobrý nápad, si myslím, že to bylo skvěle strávených několik dní. Deště bylo mnohem méně, než jsme čekali. Jídla bylo více. Nachozených 50km je s ohledem na množství bílého pečiva, pizzy, těstovin a vypitého vína adekvátní výkon.
Ale co by člověk všechno nepřežil, když se blíží 18. výročí svatby a kupovat 18 růží se vám prostě nechce…
Několik momentek, které jsem při chození po Římě pořídil jsou zde pro dokreslení zážitků…
víc už jedině osobně…
