Tím, jak jsem si dal pauzu od socek, tak mám víc času přemýšlet. Je to tak. V rychlosti, když člověk roluje přes timelajnu, se mnoho myšlenek ztratí anebo zůstanou jen na povrchu. Mám víc času číst články, začal jsem poslouchat podcasty během venčení psa.
Jedno z hlavních témat, které mi už delší dobu leží v hlavě a se kterým si moc nevím rady, je rozdělení společnosti. Píše o tom mnoho lidí – novináři, sociologové, intelektuálové – a taky mnoho z nás to zažívá při různých příležitostech v práci, škole, kostele…
V poslední době jsem všiml, a je to dáno tím, že tu brzy bude nová vláda, která slibuje změnu, že se dost mluví o Marianu Jurečkovi. Asi nejen o něm, ale já jsem si všimnul jeho a beru si ten humbuk kolem jako příklad toho rozdělení.
Pro mne úplně nepochopitelně bude v nově vznikající vládě ministrem práce a sociálních věcí. Před volbami to vypadalo na někoho úplně jiného – a upřímně bych Olgu Richterovou na tom místě viděl raději. Tuším, že představy mít na MPSV lidovce se jistá liberální část naší společnosti dost děsí.
Obsah těch hovorů o MJ se točí kolem toho, jaké má na MPSV plány. Nedávno představil myšlenky k důchodové reformě, která naši zemi čeká. Mluví se o ní už víc než 20 let. Žel ji zatím nikdo nebyl schopen provést nějak smysluplně a tak, aby vydržela déle než jedno volební období.
Zajímavý komentář k tomu dnes napsali Filip Titlbach s Lucií Hrdou v Deníku N. Má to hlavu a patu, dává my to smysl a říkám si, že by bylo fajn, kdyby nový ministr tento názor slyšel a přemýšlel nad ním.
Na druhou stranu se ale nemohu ubránit dojmu z toho článku, který ve mně v poslední době sílí. Ten dojem se týká celé naší společnosti.
Příkopy, které mezi sebou máme – liberálové vs konzervativci, mladí vs staří, vzdělaní vs nevzdělaní, demokraté vs nacionalisté atd. – jsou hluboké a stále rostou.
V tom článek dobře věci kolem důchodové reformy a vůbec přístupu k jednotlivým kategoriím lidí pojmenovávají, ale při tom hodili Mariana Jurečku do kategorie, kam dle mého úplně nepatří.
Ani jedna strana se mi zdá nemá moc chuť pořádně pochopit tu druhou a hledat důvody, které tu druhou stranu vedou k jejich názorům a rozhodnutím.
Mám obavu, že se nám v poslední době vytrácí chuť a ochota k dialogu. Pokud ji nenajdeme. Pokud spolu nebudeme mluvit a hledat k sobě cestu, tak to nedopadne dobře. To rozdělení se prohloubí a nakonec spolu nebudeme moct žít.
Prosím tedy konzervativce a liberály v naší společnosti – ZKOUŠEJME K SOBĚ NAJÍT CESTU – bez toho tu bude náročné ne-li nemožné spolu vydržet.
