Na měsíc a půl jsem vypnul sociální sítě poté, co se mi na FB profilu začali hádat moji kamarádi ohledně očkování. Rozdělení společnosti a i mých přátel, kdy nejme ochotni si více naslouchat a máme pro druhé spíš jen urážky a nadávky jsem více popsal zde.
Musím říct, že to v jistém ohledu byl docela zajímavý experiment. Mám chuť v té distanci ještě pokračovat, protože si myslím, že to pomáhá mému mentálnímu rozpoložení. Starostí v práci, doma anebo v našem společenství křesťanů je docela dost a není potřeba k tommu přidávat další hromady “sraček”, které se člověk na sítích dočte, i když má třeba velice omezený okruh toho, co a koho sleduje.
Na druhou stranu si myslím, že není úplně dobré se uzavírat světu a musím říct, že na sockách jsem našel lidi, kteří se stali mými přáteli / kamarády a vlastně je to jediná cesta, jak dál zůstat v kontaktu…
Takže přátelé… jdu zpět, ale budu se hlídat :-) a když by toho bylo zase moc, tak ten distanc opět spustím…
Je to už o něco více než dva měsíce od chvíle, kdy jsem dostal výpověď. Dnes jsem se vrátil později než jsem chtěl, jelikož jsem se naplno zapojil ve svém novém působišti. Věci se totiž od chvíle, kdy si mě na krátký rozhovor na konci února zavolal šéf inženýringu (aby mi sdělil, že jsem ve firmě nadbytečný), zajímavým způsobem vyvinuly a jsem rád, že jsem jimi mohl projít. Rád bych se s Vámi o to podělil.
Letos to bylo stejné jako loni. I letos jsme v kostele tahali verše. Loni jsem o tom psal zde. Když jsem si teď přečetl a připomněl si tak ten loňský verš a v hlavě jsem si promítl uplynulý rok, tak musím říct, že slova toho verše se v mém životě naplnila. Zažil jsem spoustu vypjatých situací a musím říct, opravdu poctivě, že za některé jsem si mohl sám. Nicméně musím uznat, že když jsem svých chyb litoval a posil o Boha o moudrost, milost a pomoc, tak se dostavila. Bůh mi byl celý rok pomocí a nevím, jak bych se skrz ten rok dostal bez Něj.
Letos jsem si vytáhl Galatským 5:1
1 V této svobodě, do níž nás Kristus vysvobodil, pevně stůjte; nenechte se znovu zapřáhnout do otrockého jha.
Dne 18. prosince zemřel dramatik, disident, poslední prezident Československa a první prezident České Republiky, jedna z hlavních postav Charty 77 a hlavně člověk – Václav Havel. Ke krátkému shrnují všech myšlenek, které se mi honily a stále honí v hlavě jsem se dostal až teď. Snad to nebude vadit.
Dnes jsem se stal asi oficiálním rebelem u nás ve firmě. Bylo docela teplo a tak jsem měl mírně vyhrnuté nohavice a byl jsem (dle pravidel Gutha Jarkovského) obut v sandálech naboso. Uviděl mě nadřízený mého šéfa. Jelikož jsem si nevzal k srdci jeho dřívější varování a výtky, tak mě zrušil jednu hodinu v docházce a nuceně mě odeslal domů.
Upřímně řečeno mě to v tu chvíli trochu naštvalo. Dělat vědu z takových nepodstatných věcí. Vždy, když mám nějaké jednání, tak jsem samozřejmě oblečen adekvátně tomu danému jednání, ale dnes jsem celý den seděl u stolu a něco rýsoval na počítači a nepotkal jsem se takřka s živou duší. Navíc si myslím, že je mnohem důležitější jakou člověk odvede práci než to, co má zrovna na sobě.
Na druhou stranu je mi jasné, že není dobré si zahrávat s trpělivostí svých nadřízených, když vím, čím bych je mohl vydráždit. Budu si na to muset dát ještě větší pozor.
Otázka do pranice: Myslíte si, že je dodržování dress codu v práci důležité? Má Vaše firma nějaký ten dress code? A co v něm je?