Včera večer mě dost oslovila jedna myšlenka jednoho kazatele, kterého z povzdálí sleduji a občas se v neděli dívám na jejich shromáždění na internetu. Týká se to do jisté míry našeho života, misie a peněz. Tady to je – “V pekle je tak horko a život je příliš krátký na to, abychom se jako církev ptali kolik to nebo ono stojí.
Co si o tom myslíte???
Church buildings (churches :-) ) were for very long time (mostly for whole middle age and most of the modern times) clearly recognizable and everybody knew that this particular building is a church. But this clear difference started to disappear in the society of the 20th century. It seams for me like return to the origins.
At the beginning of the church Christians met where ever it was possible. In the market places, cellars etc. One part still these days meets at the church buildings which were built centuries ago but the others moved to old industrial buildings, schools, multi-functional buildings etc. We are meeting in old church and I think that we should move somewhere else for very long time because the church it self is very nice but the other parts doesn’t satisfy me at all.
Církevní budovy (kostely) byly dlouhou dobu (prakticky celý středověk a velkou část novověku) jasně rozpoznatelné a každý věděl, že zrovna tato budova je kostel. Ve 20. století se ale tento jasný rozdíl začal se změnami ve společnosti smazávat. Přijde mi to tak trochu jako návrat ke kořenům.
Na začátku své existence se křesťané scházeli, kde se dalo. V tržnicích, sklepech, atd. Dnes se sice ještě část schází v kostelích, které tu stojí už staletí, ale někteří se přesunuli do starých továrních hal, škol, multifunkčních objektů atd. My se scházíme ve starém kostele a už docela dlouhou dobu si myslím, že by bylo na čase se někam přesunout, protože místo pro bohoslužbu samotné je pěkné, ale ostatní prostory jsou nevyhovující.
Read More
Další výcuc (27.10.-1.11.) z pro mě zajímavých článků, které se objevily v novinách je tu…
domácí
Oslavili jsme 92. výročí vzniku Československa. Zde je projev prezidenta k tomuto výročí, který se mi v mnohém líbí – stejně jako on se dívám na současnou snahu globalizovat a tak trochu unifikovat celý svět.
Od začátku listopadu máme nového člena rodiny. Adoptovali jsme Kenyho, kterého si kdysi Míša a její sourozenci hrozně přáli. Nu a teď už je náš. Snad to všechno zvládneme.
We have new family member since the beginning of Nov. We have adopted Keny, whom Misa and her siblings wanted desperately. And now he is ours. I hope we can manage it all.
