Umístění této značky s touto doplňkovou tabulí na tomto místě mi přijde značně absurdní. Je umístěna v pěší zóně mimo vyznačená parkovací stání. Znamená to tedy, že tam nikdo tak jako tak nemůže zastavit. Nicméně v silničním zákoně je napsáno, že přenosná značka má přednost před značením stálým. Tudíž ruší na tomto úseku komunikace pěší zónu a vytváří tak možnost, aby auta reklamní společnosti mohla zaparkovat tam, kde to normálním smrtelníkům není umožněno a jsou za to pokutováni.
Proč může někdo někomu udělit výjimku z toho, co ostatní mají dodržovat? Protože zaplatil? Protože se znají?
Město chce z centra dostat parkující auta. Daří se jim to. Pokut přibylo a lidé přestali stát tam, kde nemůžou. Nicméně tímto přístupem se nikam daleko nedostaneme. Škoda…
Tento nápis mají nad vchodem na hřbitov v obci Jiřice u Humpolce. Byli jsme tam minulý víkend s přáteli, se kterými se známe z komunitního serveru eMimino. O tom setkání se více dočtete zde.
Nápis mě zaujal. Má být hřbitov opravdu naším druhým domovem? Pro naše těla (do té doby než se opět obrátí v prach) asi ano, ale tím by to mělo skončit. Naše naděje by se neměly upínat k tomu, že si jednou na hřbitově “odpočineme” a nebo se tam nějak “zabydlíme”. Pokud tomu tak je, tak náš život bude hodně smutný.
Hřbitov nemůže být domovem. Věřím tomu, že může být přestupní stanicí, jelikož další domov je pro mě nachystán někde jinde.
Jan 14:1 „Nermuťte se v srdcích. Věříte v Boha, věřte i ve mne. 2 V domě mého Otce je mnoho pokojů. Kdyby to tak nebylo, řekl bych vám to. 3 Jdu, abych vám připravil místo. Až odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. 4 Víte, kam jdu, a cestu znáte.“ 5 „Pane, nevíme, kam jdeš,“ přerušil ho Tomáš. „A jak můžeme znát cestu?“ 6 „Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. 7 Kdybyste mě znali, znali byste i mého Otce. Od nynějška už ho znáte a viděli jste ho!“
Včera ráno otevřel svůj Google Reader a došel k nadpisu článku v časopise Respekt (20, 2011) – Věřím tedy jsem. Z úvodních odstavců jsem byl nadšený. Uvažoval jsem dokonce o tom, že si to číslo koupím, ale pak jsem si ho přečetl u kolegy na iPadu a byl jsem rád, že jsem ty peníze do toho neinvestoval.
Čekal jsem pozitivnější vyznění toho článku, ale to se nekonalo. Jsou tam určitě zajímavá svědectví lidí, kteří uvěřili díky Atletům v Akci, ale tím to pozitivní vlastně končí. Církev, i když má dobré záměry a nápady, v kontextu celého článku stále zůstává tmářskou a zpátečnickou organizací pro slabé, kde jste takřka bez možnosti vlastního názoru.
Moc se mi líbí reakce mého dobrého přítele Davida Nováka, který, pokud se nepletu, Atlety v Akci zakládal a nebo se na tom podílel.
Četli jste ten článek? Co si o něm myslíte?
Každý rok na jaře jedeme na víkend s celým sborem na Vysočinu. Letos se tam obzvlášť těším, jelikož pojedou i oba moji rodiče (včera večer jsem se Štěpánem přesvědčil i dědu), kteří nedávno začali do Betanie chodit, a navíc tam budou manželé Dvořáčkovi – Petr a Žneta. Petr je náš nový kazatel a musím přiznat, že se na jeho službu opravdu těším a jsem zvědav na to, kam se náš sbor posune.
Dnes jsme upekli náš první chléb v naší nové domácí pekárně Eta DUPLICA VITAL. Vypadal moc dobře a chutnal ještě líp. Zatím jsme použili koupenou směs, ale těším se na pravý produkt, až budeme schopní si tu “směs” udělat sami.
We made our first bread in our new home bread maker Eta DUPLICA VITAL today. It looked good and tasted even better. We used bought mixture of ingredients but I am looking forward the day when we would be able to use our own mixture.
vyfoceno fotoaparátem Zámyslických - díky
Po roce a půl jsme se opět na víkend sjeli z celé České Republiky. Ptáte se kdo? Rodičové dětí, které se narodily v dubnu 2008. Na podzim 2009 jsme se viděli jako celé rodiny poprvé (ženské osazenstvo se zná už mnohem déle přes komunitní server eMimno.cz) a bylo to velice fajn.
Tentokrát jsme jeli na Vysočinu k městu Humpolec do malé vesnice Jiřice. Ubytování a strava byla výborná – Holické soté se naštěstí neopakovalo. Kila, která jsem od Vánoc v potu tváře shodil, se zase velice rychle vracela. Tři teplá jídla denně jsou prostě moc. Read More