13.8. 1961 se v Berlíně začalo se stavbou slavné Berlínské zdi. Zeď oddělila tři západní sektory (Americký, Anglický a Francouzský) od sektoru Sovětského. Byla jedním z hlavních symbolů studené války a nesmiřitelného rozdělení dvou různých pohledů na svět. Dnes si tedy svět připomíná 50 let od jejího vzniku.
Nejsem ekonom, takže nerozumím všem těm globálním číslům a některým souvislostem, ale je neskutečné, jak rozhodnutí několika analytiků roztřese kolena celého světa. Akcie padají dolů a další ekonomická krize je opět za dveřmi. Dopad bude možná ještě horší než byl u krize první, kterou spustil krach Lehman Brothers 15. září 2008.
AFP PHOTO / SIMON MAINA
V současné době svět opět čelí dalšímu hladomoru v Africkém Rohu. Jedná se o oblast Somálska, části Etiopie a Keni. Dnes ráno jsem četl k tomuto tématu článek Františka Matějky. Je to zajímavý názor, který vychází z hlubokého přesvědčení autora, že se nemáme míchat do věcí, které se týkají ostatních svrchovaných států. Jelikož se neztotožňuji s vyzněním toho článku, tak jsem se odvážil popsat svůj vlastní názor.
Dnes si připomínáme 61 let od justiční vraždy Milady Horákové. Odvážná žena, která se stala obětí komunistických politických procesů. Nebudu zde vypisovat to, co se dá dohledat třeba na Wikipedii a nebo na webu Ústavu pro studium totalitních režimů. Nevím, jak to přijde Vám, ale já jsem toho názoru, že je veliká škoda a možná i hanba, že se Česká Republika nebo spíš lidé, kteří se dostali po listopadu k moci, nevypořádali se zločiny komunismu. Je škoda, že už se k mnohým věcem a případům vlastně vůbec nedostaneme. Read More
Dnes je to přesně 20 let, kdy území naší republiky opustili zatím poslední okupanti – sovětští vojáci. Ti k nám do republiky přišli v noci z 20. na 21. srpna 1968 společně s dalšími vojsky Varšavské Smmlouvy, aby zastavili tzv. Pražské jaro. Tato dočasná přátelská pomoc se poněkud protáhla a tak u nás strávili téměř 21 let. Read More
Umístění této značky s touto doplňkovou tabulí na tomto místě mi přijde značně absurdní. Je umístěna v pěší zóně mimo vyznačená parkovací stání. Znamená to tedy, že tam nikdo tak jako tak nemůže zastavit. Nicméně v silničním zákoně je napsáno, že přenosná značka má přednost před značením stálým. Tudíž ruší na tomto úseku komunikace pěší zónu a vytváří tak možnost, aby auta reklamní společnosti mohla zaparkovat tam, kde to normálním smrtelníkům není umožněno a jsou za to pokutováni.
Proč může někdo někomu udělit výjimku z toho, co ostatní mají dodržovat? Protože zaplatil? Protože se znají?
Město chce z centra dostat parkující auta. Daří se jim to. Pokut přibylo a lidé přestali stát tam, kde nemůžou. Nicméně tímto přístupem se nikam daleko nedostaneme. Škoda…
Včera ráno otevřel svůj Google Reader a došel k nadpisu článku v časopise Respekt (20, 2011) – Věřím tedy jsem. Z úvodních odstavců jsem byl nadšený. Uvažoval jsem dokonce o tom, že si to číslo koupím, ale pak jsem si ho přečetl u kolegy na iPadu a byl jsem rád, že jsem ty peníze do toho neinvestoval.
Čekal jsem pozitivnější vyznění toho článku, ale to se nekonalo. Jsou tam určitě zajímavá svědectví lidí, kteří uvěřili díky Atletům v Akci, ale tím to pozitivní vlastně končí. Církev, i když má dobré záměry a nápady, v kontextu celého článku stále zůstává tmářskou a zpátečnickou organizací pro slabé, kde jste takřka bez možnosti vlastního názoru.
Moc se mi líbí reakce mého dobrého přítele Davida Nováka, který, pokud se nepletu, Atlety v Akci zakládal a nebo se na tom podílel.
Četli jste ten článek? Co si o něm myslíte?
V souvislosti s nedávnými událostmi v Japonsku a následným, dle mého názoru unáhleným, rozhodnutím Německa jsem zde na blogu Setha Godina objevil tento obrázek, na kterém je znázorněno to, jaký vliv na úmrtí lidí mají jednotlivé zdroje výroby elektrické energie na watt vyrobené elektřiny. Je to docela zajímavé srovnání.
V tomto grafu nejsou uvedeny alternativní zdroje výroby elektrické energie – vítr, slunce, biomasa. Myslím si ale, že by tu být měly. Důsledky a dopady jejich velké podpory ze strany EU a dalších zemí v posledních letech jsou totiž evidentní. Množství hladovějících lidí po celém světě by mohlo vyprávět. Rostoucí ceny potravin mluví samy za sebe. Rostoucí dovoz potravin do dříve soběstačných zemí je živým důkazem. A mohl bych pokračovat dál.
Není ta cena za rozvoj alternativních zdrojů příliš vysoká? Vím, je třeba chránit životní prostředí a chovat se k naší planetě s úctou. Nebude ale za toto umělé pokřivení celosvětového trhu, které vzniklo, přinesena příliš velká oběť?