When there is an oportunity we are going to Luhacovice where our family has some little apartment. We were there as whole family also during the extended weekend (24th – 28th of Sept.) and we tried to rest from the rush that we have in Brno. Our kids finally got to grow together more closely :-) and so did the cars :-)
Když je možnost, tak se vydáme do Luhačovic, kde máme malé rodinné zázemí. O prodlouženém víkendu (24.-28.9.) jsme tam také byli jako celá rodina a snažili jsme si trochu odpočinout od všeho shonu, který v Brně máme. Děti se začaly konečně více sbližovat :-) a auta taky.
Today we had at our church worship service about 10°C because somebody forgot to turn on the radiators. This brought me to the thought if I do not want too much…
There many believing Christians all over the world who would give much for cold church building in the midst of a free country. The do not have any of that but in spite of their bad circumstances their faith is not shaking rather the opposite. They are persecuted, they are hiding, their relatives and friends are in the prison, they are threaten with death but nevertheless they still believe. The need taught them to put the priorities in the right order.
Dnes bylo na shromáždění v kostele 10°C, protože někdo zapomněl zatopit. To mě přivedlo k úvaze na téma, jestli si příliš nevymýšlím..
Po světě je spousta věřících křesťanů, kteří by dali hodně aspoň za studený kostel uprostřed svobodné země. Nemají ani jedno, ale jejich víra se netřese, přestože je jim těžko, spíš naopak. Jsou pronásledovaní, schovávají se, příbuzné a přátele mají zavřené, hrozí jim smrt, ale přes to všechno věří. Nouze je totiž naučila si dobře poskládat priority.
We went for small train and feet trip today. We went by train to Bilovice nad Svitavou and that we walked to Obrany. Because the distance was few kilometers I took Stella to carrier / sling and Misa had prepared Manduca for Steven. On our way to railway station and then in train also we attracted attention, but since we become carrying family we got used to it :-).
Dnes jsme vyrazili na malý výlet vlakem a po nohou. Jeli jsme do Bílovic nad Svitavou a potom jsme se vydali pěšky směrem do Obřan. Jelikož se jednalo o vzdálenost několika kilometrů, kterou bylo nutno ujít pěšky, tak jsem si do šátku vzal Stellu já a Míša měla na Štěpána připravenou Manducu. Budili jsme celou cestu na nádraží a potom i ve vlaku pozdvižení, ale na to už jsme si coby nosící rodina zvykli :-).
