Obě mé babičky se narodily v roce 1930. Takže jim bylo, když přijela “přátelská vojska” a poslala Pražské jaro do kopru, stejně jako mně je teď 38.
Zůstaly v Československu i s rodinami. Přemýšlím, jak bych na jejich místě jednal já. Mělo by smysl zůstat? Mělo by smysl odjet? Nikdy se nedá říct, co je lepší. Všechno má své pro a proti.
Každý má svoji cestu a já jsem nakonec opravdu rád, že jsem se narodil zde (ještě v Československu) a dožil se svobody. A uvědomuji si čím dál tím víc, že svoboda je také o obrovské zodpovědnosti.
Tak ať nám to dnešní smutné výročí připomíná tu zodpovědnost, kterou máme. Nejen vůči sobě, ale také vůči našim potomkům.
Když se 68 otočí o 180° tak je z toho 89 a to mi ukazuje na to, že v i těch nejtemnějsich chvílích je naděje na změnu – jen je třeba vytrvat.
