Po několika posledních událostech ve Středozemím moři se mi hlavou honí otázka. Přijímat a nebo nepřijímat uprchlíky??
Je to nejednoznačné. Žije se nám tu v Evropě přece tak krásně. Jsme pyšní na svoji civilizaci a naše výdobytky. Proč bychom se o ně měli dělit s “Barbary”.
A tak se v diskuzích mnozí rozvášní a horují za to, aby jejich lodě pobřežní stráž potápěla a ty, co doplují ke břehům Evropy hned vracela zpět do jejich vlasti.
Ale zkusme se vžít do situace těch uprchlíků, představme si jejich zoufalství a beznaděje, jejich utrpení… Budeme i nadále horovat za jejich potopení? Má život uprchlíka nižší cenu ne Evropana?
Je mi z toho špatně a nevím, jak to vyřešit, jen jsem to potřeboval dát na papír.
Já bych rovnou potápěl lodě i s těmi lidmi, stejně je ten život tam v Africe očividně nebaví. Vlastně to ani nejsou lidi…
Jasně, nevidíme si do huby a “jen my máme právo tady žít “. Je to taková přirozená lidská vlastnost. Dítě taky nechce zpočátku půjčovat bábovičky ostatním dětem. Je otázka, jestli je tu někdo, kdo nás dokáže klepnout přes prsty a říct, že se to prostě dělá, už jen z toho důvodu, že je to správné a v tomto případě, že jsme to nebyli my, kdo si vybral, kde se narodíme (tuším, že za to většinou můžou rodiče, a za ně jejich rodiče a tak dále). Navíc si myslím, že je jednoznačně lepší nabízet legální způsoby a řešení imigrace, protože jinak bude pokračovat ta nelegální, která je pro všechny strany mnohem horší a může vést ke značné destabilizaci všude, tedy i u nás.
Až potom dítě pochopí, že půjčit bábovičku vlastně ani moc nebolí. Stejně tak 5000 lidí ročně nebo co že se to po nás chce, nás určitě bolet nebude, jelikož tolik imigrantů tu už ročně před několika lety přicházelo, a nikdo si toho stejně nevšiml. Začal jsem nedávno chodit do fitka, a seznámil jsem se tam už s pár lidmi. Postupně šlo o Kyrgyzstán, Kazachstán, Portugalsko, Japonsko, Mauricius, ČR. Od každého jeden, a často bych to ani nezjistil, kdybych se nezeptal, všichni super lidi. V Praze to očividně jde, tak proč ne v celé ČR?
Ve finále tak trochu doufám, že ten rodič, který nás přes prsty klepne, bude EU, nebo naše vláda. Ano, zdá se to vůči ČR nefér, nicméně dle mého názoru je lepší pomoci okolním státům ve chvíli, kdy to potřebují, než honit bycha teprve ve chvíli, kdy se situace vymkne z rukou.