Dnes odpoledne končí druhé kolo prezidentských voleb. Volební kampaň za posledních čtrnáct dnů byla neskutečně ostrá. Padala mnohá obvinění z obou táborů – jak příznivců Miloše Zemana, tak i Karla Schwarzenberga.
Přijde mi smutné, kolik histerie vyvolaly vyjádření podpory a nebo vlastního názoru na danou problematiku. Přijde mi, že volbu trochu přeceňujeme. I když. Možná ne. V rámci naší země je role prezidenta spíše v oblasti symbolů a ne skutečné moci. A někdy symboly mají vlastně větší moc. I když pravomoce prezidenta nejsou nejvyšší, tak právě síla symbolu v prezidentovi má v naší zemi jstou sílu a význam.
Mnozí se ji snaží povýšit na volbu mezi levicí a prací, druzí zase na volbu mezi dobrem a zlem, jiní na volbu mezi minulostí a budoucností, někteří mezi konzervatismem a liberalismem.
Myslím si, že o nic z toho nejde. Aspoň z mého pohledu.
Volba mezi pravicí a levicí je trochu mimo, jelikož jedni naše finalisty označují za levičáky a jiní zase za pravičáky – OBA, takže kde je pravda? Každý z nich sice tíhne k jistému politickému spektru, ale nejsou absolutně vyhranění.
Volba mezi dobrem a zlem je dle mého úplně mimo. Zlo má dle mého úplně jinou podobu, než má Miloš Zeman a dobro rozhodně nevypadá jako Karel Schwarzenberg. Každá strana si idealizuje toho svého favorita a hledá každý kousek špíny na tom druhém.
Jak se v tom vyznat a jak volit. Nevím, já jsem volil člověka, který mě byl nejblíž. Nebyl to ideální kandidát, ale to už tak bývá. Nikdo není dokonalý.
Ať už to dopadne jakkoliv, tak chci nově zvoleného prezidenta respektovat.
A modlit se za něj.