Dnes večer jsem si při venčení psa četl Bibli. Zaujal mě příběh o tom, jak byl uzdraven král Ezechiáš. Tento příběh je zapsán v druhé knize Královské ve dvacáté kapitole. Zaujaly mě na tomto příběhu dvě věci. Dvě různé reakce krále Ezechiáše na to, že něco bude špatně, že se něco zlého stane v budoucnu.
1 V té době Ezechiáš na smrt onemocněl. Prorok Izaiáš, syn Amosův, ho navštívil a řekl mu: „Toto praví Hospodin: Dej své věci do pořádku, protože umřeš; neuzdravíš se.“
Když se toto Ezechiáš dozvěděl, tak činil pokání a pokořil se. Bůh tuto jeho pokornou modlitbu vyslyšel téměř okamžitě a zaslíbil mu, že ho uzdraví. Dokonce mu zaslíbil, že mu pomůže i s nepřáteli, kteří měli zálusk na Judské království.
2 Ezechiáš se obrátil tváří ke zdi a modlil se k Hospodinu: 3 „Ach Hospodine, pamatuj prosím, že jsem před tebou žil oddaně a s upřímným srdcem a že jsem dělal, co je v tvých očích správné.“ A Ezechiáš plakal a plakal. 4 Izaiáš ještě ani nevyšel z prostředního nádvoří, když dostal slovo Hospodinovo: 5 „Vrať se a řekni Ezechiášovi, vůdci mého lidu: Toto praví Hospodin, Bůh tvého otce Davida: Slyšel jsem tvou modlitbu a viděl jsem tvé slzy. Hle, uzdravuji tě! Třetího dne vejdeš do Hospodinova chrámu. 6 Přidám ti patnáct let života. Kromě toho vysvobodím tebe i toto město z rukou asyrského krále a budu to město bránit. Udělám to pro sebe a pro svého služebníka Davida.“
Za Ezechiášem poté dorazili poslové z Babylona. On jim ale neprozřetelně ukázal všechno, co jim mělo zůstat skryto
13 Ezechiáš posly přijal a ukázal jim celou svou klenotnici, stříbro, zlato, balzámy a výborný olej. Ukázal jim i zbrojnici a všechno, co se jen našlo v jeho pokladnicích. V celém jeho paláci a v celém jeho panství nebylo nic, co by jim Ezechiáš neukázal.
Izajáš mu na základě této nerozvážnosti a chyby prorokoval, že to všechno, co jim Ezechiáš ukázal, jednou skončí v Babyloně.
„Slyš slovo Hospodinovo: 17 Hle, přicházejí dny, kdy všechno, co máš v paláci, všechno, co až dodnes nashromáždili tví předkové, bude odneseno do Babylonu. Nezůstane nic, praví Hospodin. 18 I tvoji synové, tví vlastní potomci, budou zajati a stanou se eunuchy v paláci babylonského krále.“
Toto varování vůbec nevzal vážně, měl totiž nějaký vnitřní pocit, že za jeho života se to už nestane.
19 „Slovo Hospodinovo, které jsi řekl, je dobré,“ odpověděl Ezechiáš. Pomyslel si totiž: „Za mých dnů přece bude pokoj a bezpečí.“
Vzal jsem si z toho jedno poučení. Věci, které se dotýkají nás osobně a našeho bytí či nebytí řešíme okamžitě a velice intenzivně. Když ale víme a nebo jsme jen hluboce přesvědčeni o tom, že naše problémy nás zde na Zemi už nejspíš nedoženou, tak naše snaha o jejich vyřešení se limitně blíží nule. To je ale obrovská škoda a chyba, jelikož naše špatná rozhodnutí mohou a také v konečném důsledku ovlivňují ty, kteří přijdou po nás, ať už si to připustíme a nebo ne.
Myslet aspoň trochu na ty, kteří přijdou po nás, se určitě vyplatí. Pokud ne nám, tak jim určitě a to už stojí za úvahu. Nerad bych totiž žil s heslem “Po nás potopa” na svých rtech. Nemusíme totiž naše potomky nutit naší vlažností nést důsledky našich špatných rozhodnutí tak, jak to udělal král Ezechiáš.