V polovině října se v Pardubicích konala další z konferencí pro rodiče, kterou pořádal Dětský Odbor při Církvi Bratrské. Hlavním řečníkem byl Pavel Raus. Bohužel jsem tam nebyl, ale Dětský Odbor zpřístupnil na jejich webových stránkách mp3 s Pavlovými přednáškami. Poslechl jsem si je takřka jedním dechem, jelikož se to týká toho, co teď nejvíce řeším. Tady jsou mé poznámky z toho, co mě nejvíce zaujalo.
- děti potřebují podněty, ale je třeba je naučit, jak ty podněty zvládnout – nechat jejich sledování televize bez zpětné vazby
- ptát se jich na to, co kde viděli a jak to vnímali
- sedět s nimi a povídat
- vztah rodičů a dětí nebude nikdy rovný vztah – musíme hrát svoji rodičovskou roli – ať už jsou děti malé a nebo dospělé
- děti potřebují otce a matku
- děti potřebují pevné, jisté a milující rodiče – my jsme jejich jistota a to, že to, co řekneme, platí
- my jim stanovujeme pevný bod v této nejisté době, o který se budeme moct opřít
- autorita znamená ponížit se a sloužit – kdo chce mít autoritu, musí být připraven zemřít, bude ho to stát strašně moc – je to úplně jiný přístup k autoritě
- naším cílem není perfektní 3-leté dítě, ale aby v 18-ti uměly se vším dobře naložit – jak si říct, co potřebují, jak naložit s informacemi, jak naložit se životními výzvami
- když děti zlobí – první otázka – nezanedbali jsme něco, nemáme nějaký problém, který by to zlobení mohl vyvolat, dali jsme jim dostatek pozornosti
- citová nádrž – rodiče musí vědět, jak ji dětem doplnit
- Ross Campbell – Potřebuji Tvou Lásku – soustředěná pozornost, kontakt z očí do očí, pozornost, kázeň
- Ross Campbell – Hledám svou cestu
- děti by měly růst v tom jak být ukázněné… měly by být respektovány v tom, že to jsou děti
- v práci se najde vždy někdo, kdo je schopen ji za Tebe udělat; ve tvé rodině nikdo takový není
- na hněv musíme být opatrní… musíme si ověřit to, co v našich dětech náš hněv vyvolává… mohou se našeho hněvu bát a být tím ovlivněny na celý život
- hněv se musíme učit zvládnout, jelikož je to hodně složitá oblast
- nejdůležitější bývá většinou to, jak naložíme s tou první emocí, která hněv nastartuje
- děti jsou ideální hromosvod pro náš hněv a tak si na to musíme dávat obrovský pozor, jak se hněváme