svoboda jednotlivce

V poslední době se vyrojilo několik případů, kdy domácí porody skončily tragicky.

Nejznámější z nich je případ porodní asistentky Ivany Königsmarkové, který se vleče již více než dva roky. 21.9.2011 jí Obvodní soud pro Prahu 3 uložil dvouletý podmíněný trest za těžké ublížení na zdraví z nedbalosti včetně pětiletého zákazu činnosti porodní asistentky a uložil ji také uhradit zdravotní pojišťovně 2,7 mil. korun za výdaje. Königsmarková, jež je prezidentka Unie porodních asistentek, vedla domácí porod, který byl velice komplikovaný. Chlapeček se při něm dusil, poškodil se mu mozek a na následky této újmy po dvou letech umřel.

Druhý případ se objevil o den později (22.9.2011). Nemocnice Motol se rozhodla podat trestní oznámení kvůli nepovedenému domácímu porodu, který vedl ke smrti novorozence, jelikož se mu omotala pupeční šňůra kolem krku.

Vláda již několik týdnů projednává zpřísnění podmínek, za kterých by porodní asistentky mohly vést porody doma.

Nechci zde rozebírat, která z variant je lepší. Jde mi o něco jiného. Jde mi o svobodu rozhodnutí a nesení jeho následků a přístup vlády k řešení tohoto problému. Mnoho žen se rozhodlo, že raději porodí doma, i když to nese větší riziko než jakým je zatížen porod v porodnici. Vláda na základě několika úmrtí chce zpřísnit pravidla pro domácí porody. S největší pravděpodobností to tuto alternativní možnost znemožní de facto úplně. Je to ale správný přístup? Myslím si, že rozhodně ne a to z těchto důvodů:

1. Vláda nehledá “jádro pudla” – nezajímají ji vůbec důvody, které vedou k tomu, že ženy volí větší riziko. Kdyby vláda opravdu chtěla tuto věc správně vyřešit, tak se ptá daných žen. Z jejich odpovědí by mohla zjistit, že rodící ženy nejsou nemocné a tudíž by se s nimi tak nemělo zacházet. Rodící ženy jsou dospělé, rozumné bytosti a mělo by se k nim takto přistupovat. Rodící ženy mají své požadavky a mělo by se k nim přihlížet.
2. Vláda hledá krátkodobé a jednoduché řešení – něco zakázat a nebo zpřísnit je strašně jednoduché. Vláda by měla hledat spíše dlouhodobé řešení, které se ponese v duchu win-win. Tedy kdy obě strany vyhrají. To se dá docílit jen tím, že na prvním místě bude rodící matka a její pohodlí, tím, že se z porodnic stanou porodní domy, kde bude odlišná atmosféra a přístup, než je v nemocnici.
3. Vláda omezuje svobodu rozhodování – nechce nechat rozhodnutí na matkách. Většina z těchto matek se k porodu doma rozhodla dobrovolně. Vláda jim v tom těmito navrhovanými omezeními vlastně chce zabránit, jako by matky ani nebyly kompetentní rozhodnout o svém životě.

Ano, souhlasím s tím, že domácí porod může přinést vysoké riziko, ale s tím matky počítají. Ano, souhlasím s tím, že případné komplikace mohou mít za následek smrt a nebo doživotní zdravotní komplikace, ale s tím matky počítají. Ano, souhlasím s tím, že případné zdravotní postižení může sebou nést i finanční zátěž. S tou by ale matky měly počítat. Neměly by chtít ji potom zaplatit po daňových poplatnících, ale měly by ji platit ze svého. Umožněme jim se tedy pojistit. Ano, souhlasím s tím, že v porodnicích mají technické vybavení na takové úrovni, že se tomu nic nevyrovná, nicméně přístup k rodičkám, celkové prostředí z porodnice, pokojů atd. tyto výhody úplně neguje.

Svoboda rozhodování nese sebou i následky těchto rozhodnutí. Stát by nám neměl tyto svobody brát a my bychom měli být ochotní tyto následky svých rozhodnutí nést a nečekat, že se o nás někdo postará. Mohlo by se totiž stát, že se sice postará, ale později už se nebudeme moci sami ani nadechnout.

Co si o tom všem myslíte Vy? Je riziko domácího porodu natolik velké, že byste do něj nikdy nešly/i? Rád si vyslechnu Vaše postřehy a návrhy.