Doba se změnila. Možná nám to nedochází, ale asi je to tak. Docela nedávno jsem se s tou změnou setkal tváří v tvář. Stalo se to na sociální síti Twitter. Dva mí přátelé na sebe zareagovali. Mě to udivilo a tak jsem se zeptal, jestli se znají osobně. Odpovědí mi bylo, že se sice neviděli tváří v tvář, ale znají se právě přes Twitter a proč se divím, vždyť je to přece normální.
Je to tak. Uvědomil jsem si, že i já si vlastně píšu s lidmi se kterými jsem se nikdy v životě neviděl. Lidé čtou moje názory, mé příběhy, to, co mě baví a vlastně mě nikdy neviděli, ale díky internetu a sociálním sítím mě vlastně tak trochu znají.
Někdy si kladu otázku, jak se k těmto on-line přátelstvím stavět. Existují. Téměř se jim nedá ubránit. A musím říct, že asi ani nechci. Je to inspirující sledovat lidi z ostatních koutů světa. Komunikovat s nimi a zjišťovat, jak se staví k některým záležitostem, které jsou z našeho pohledu úplně odlišně přijímané.
Na druhou stranu se ale nic nevyrovná tomu, když si s někým sednu na latté…
Takže jak to vidím? Vztahy obecně jsou důležité. Ať už jsou on-line a nebo naživo. Bez nich bychom byli sami a na to lidi nejsou stavěni…