Mnohokrát za poslední rok jsem se ujistil o tom, že místo, kde se církev schází, ani počet zúčastněných lidí, nehrají v kontextu toho, jak Bůh jedná a jaký je, žádnou roli. Ano, bylo by krásné mít své vlastní prostory, který by vyhovovali všem našim potřebám, jak jsem si povzdechl v náznaku v jednom článku, ale to není vše. Pokud by na tom totiž záleželo, tak by se největší probuzení neodehrávalo v Číně, ale v USA nebo v Evropě, jelikož v západním světě jsou prostory na sejití nejdostupnější a také politické klima v daných zemích nijak nebrání scházení.
Nicméně je to právě naopak. V Číně každý den přibývá mnoho nových křesťanů, ale Evropa je na suchu. Čím to je? Co nás brzdí? V čem je problém? Nemám jasnou odpověď, ale možný směr mi pomohl odkrýt příběh kazatele Francise Chana, který se nedávno vydal navštívit své známé do Jihovýchodní Asie. V Hongkongu se pak bavil s místními křesťany o západním způsobu uvažování v kontextu církevní praxe. Nelíbí se ti kázání, tak jdeš jinam. Nelíbí se ti muzika, tak jdeš jinam. Čínští křesťané to se zájmem poslouchali, ale pak se začali hystericky smát a nešlo je utišit. Americký způsob uvažování jim přišel děsně směšný.
Já jsem se v tom ale našel a tak trochu mi to otevřelo oči. Mnohdy se totiž velice vážně v Církvi řeší úplné zbytečnosti a věci z hlediska věčnosti naprosto nedůležité místo toho, aby nás trápilo to, že lidé kolem nás jdou do zahynutí. Každý den si to musím opakovat, jelikož mám tendenci se spíše paplat v těch “vnitřních” záležitostech, ale uvědomuju si, že tím nic nezměním.
Toužím po tom, abychom se i u nás mohli soustředit na to nejdůležitější a tím je záchrana lidí. Tímto příkazem končí evangelium Matouše ve 28. kapitole:
18 Ježíš k nim přistoupil a řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. 19 Proto jděte. Získávejte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého 20 a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“
Všechno ostatní je až na druhém místě. Uvědomme si to a začněme hledat shodu a směr, kterým se máme vydat, nejen jako jednotlivci, ale také jako sbor.