Poslouchal jsem zajímavé kázání jednoho kazatele. Jmenuje se Judah Smith. Mluvil o 4 verších z 9. kapitoly Matoušova evangelia:
35 Takto Ježíš obcházel všechna města a vesnice, vyučoval v jejich synagogách, kázal evangelium o Království a uzdravoval každou nemoc a každý neduh. 36 Když se díval na zástupy, byl pohnut soucitem k nim, protože byli ztrápení a zmatení jako ovce bez pastýře. 37 Tehdy řekl svým učedníkům: „Žeň je obrovská, ale dělníků málo. 38 Proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň.“
Z jeho kázání mě zaujala jedna věc, kterou bych si chtěl zapamatovat.
Mnohdy se modlíme za to, aby Bůh spasil naše sousedy, rodiny atd. Jenomže tyto verše nás mají vést k úplně jinému typu modlitby. Je to trochu trik. Máme se modlit, aby Bůh k těm sousedům a našim rodinám někoho poslal/vypudil. Někoho, kdo by jim o Něm řekl a ukázal jim na Krista a na jeho spásu. Někoho…
Tím někým ale většinou budeme my sami (a v tom je ten trik) – ucítíme totiž tu zodpovědnost. A o to jde.