Dnes je to přesně 20 let, kdy území naší republiky opustili zatím poslední okupanti – sovětští vojáci. Ti k nám do republiky přišli v noci z 20. na 21. srpna 1968 společně s dalšími vojsky Varšavské Smmlouvy, aby zastavili tzv. Pražské jaro. Tato dočasná přátelská pomoc se poněkud protáhla a tak u nás strávili téměř 21 let.
Moc si z té doby už nepamatuju. Když odcházeli, tak mi bylo pouhých 11 let. Jedno ale vím jistě. Těch 20 let tzv. normalizace se na našem národu hodně podepsalo. Na naší generaci, která normalizaci nezažila tak jak naši rodičové, je to, abychom se vzpamatovali a začali žít opravdu svobodný život. Myslím, že se to zatím až tolik nedaří. Možná to bude i tím, že nám nedochází to v čem opravdová svoboda je. Volné hranice, demokracie, dostatek financí, chata, byt, krásná motorka – nic z toho nezaručuje svobodu. Pravá svoboda je v něčem jiném. Ta není závislá na vnějších okolnostech…
Jan 8:31 Židům, kteří mu uvěřili, Ježíš řekl: „Když zůstanete v mém slově, budete opravdu mými učedníky. 32 Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“ 33 „Jsme Abrahamovo símě!“ ohradili se. „Nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: ‚Budete svobodní‘?“ 34 Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu. 35 A otrok nezůstává v domě navždy, navždy zůstává syn. 36 Když vás Syn vysvobodí, budete opravdu svobodní.
Jan 14:6 „Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.