Tento nápis mají nad vchodem na hřbitov v obci Jiřice u Humpolce. Byli jsme tam minulý víkend s přáteli, se kterými se známe z komunitního serveru eMimino. O tom setkání se více dočtete zde.
Nápis mě zaujal. Má být hřbitov opravdu naším druhým domovem? Pro naše těla (do té doby než se opět obrátí v prach) asi ano, ale tím by to mělo skončit. Naše naděje by se neměly upínat k tomu, že si jednou na hřbitově “odpočineme” a nebo se tam nějak “zabydlíme”. Pokud tomu tak je, tak náš život bude hodně smutný.
Hřbitov nemůže být domovem. Věřím tomu, že může být přestupní stanicí, jelikož další domov je pro mě nachystán někde jinde.
Jan 14:1 „Nermuťte se v srdcích. Věříte v Boha, věřte i ve mne. 2 V domě mého Otce je mnoho pokojů. Kdyby to tak nebylo, řekl bych vám to. 3 Jdu, abych vám připravil místo. Až odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. 4 Víte, kam jdu, a cestu znáte.“ 5 „Pane, nevíme, kam jdeš,“ přerušil ho Tomáš. „A jak můžeme znát cestu?“ 6 „Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. 7 Kdybyste mě znali, znali byste i mého Otce. Od nynějška už ho znáte a viděli jste ho!“
Hřbitov je něco jako družina, ne?
Jo tak to sedí – dobrý postřeh… čeká se tam, až si pro nás přijde :-)