vyfoceno fotoaparátem Zámyslických - díky
Po roce a půl jsme se opět na víkend sjeli z celé České Republiky. Ptáte se kdo? Rodičové dětí, které se narodily v dubnu 2008. Na podzim 2009 jsme se viděli jako celé rodiny poprvé (ženské osazenstvo se zná už mnohem déle přes komunitní server eMimno.cz) a bylo to velice fajn.
Tentokrát jsme jeli na Vysočinu k městu Humpolec do malé vesnice Jiřice. Ubytování a strava byla výborná – Holické soté se naštěstí neopakovalo. Kila, která jsem od Vánoc v potu tváře shodil, se zase velice rychle vracela. Tři teplá jídla denně jsou prostě moc.
Páteční zklamaní dospělých kvůli prohranému hokejovému semifinále se Švédskem bylo kompenzováno nadšením našich potomků, kteří objevili na zahradě trampolínu, která se tak stala hlavní atrakcí celého pobytu a to nejen pro ně. Bylo úžasné sledovat, jak se děti za ten rok a půl posunuly a jak spolu začínají komunikovat i jinak než jen, že si berou navzájem hračky. Byl zde vidět občasný pokus o vzájemnou komunikaci, i když to ještě nešlo úplně hladce.
Oba večery jsme prokecali o našich dětech. Co už všechno umí, kde jsou jaké zádrhely, co řešíme. Nic jiného se asi nedalo čekat, jelikož řešíme všichni podobné problémy. Je fakt úžasné sledovat, jak každá rodina k daným problémům přistupuje jinak a jak se naši potomci v těch momentech projevují.
V sobotu dopoledne jsme obešli Jiřické okolí. Zaujala nás brána místního hřbitova, rybníčky a mrtvé ryby po cestě. Řešili jsme taky otázky bydlení, hypoték a podobně, což trápí snad nás všechny. Někteří se po obědě uložili úspěšně k spánku a jiní vesele skákali na místní trampolíně, což byl i náš případ, takže odpolední siesta se nekonala :-)
Musím říct, že jsem se na to setkání vyloženě těšil. A musím říct, že oprávněně. Myslím, že se díky našim dětem sešla zajímavá skupina lidí a jsem zvědav, jak bude vypadat naše další setkání.
One Comment