kde je rozdíl?

Život víry je tento měsíc zaměřen na vztah křesťanů a muslimů – jednoduše řečeno. Mě ale zaujala jedna citace, která s hlavním tématem květnového čísla vůbec nesouvisí. Jde o myšlenku z přednášky Grahama Tomlina, která byla součástí konference Provokativní církev:

“Ne že bychom měli špatnou hudbu, špatnou kávu a nudná kázání. Problém bývá v tom, že život průměrného křesťana je stejný jako život průměrného nevěřícího, jen s tím rozdílem, že křesťan chodí v neděli do sboru.”

Je to hodně drsné, ale sám na sobě si uvědomuji, jak moc je to pravdivé.

Čím se tedy liším?
Tím, že nemluvím sprostě? Ne, i to sprosté slovo mi občas ujede.
Tím, že nepiju alkohol? Ne, pivo a víno si rád dám – jen se už neopíjím.
Tím, že jsem věrný své ženě? Snad, ale mnozí jiní jsou také věrní.
Tím, že dávám peníze na náš kostel? Snad, ale mnozí jiní dávají peníze do různých nadací, dětských domovů a dalších.
Tím, že věřím v Boha? Snad, ale mnozí věří také.

Je to vůbec nutné a nebo možné, abychom se od druhých lišili tak, že to bude vidět? Je. Ježíš to řekl jasně:

Jan 13:35 Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, když budete mít lásku jedni k druhým.”

Vzájemná láska  nás má odlišit od ostatních, jak se to zdá být jednoduché, ale pak si vždy přečtu následující odstavec a je to jasné – úkol na celý život:

1 Korintským 13:4 Láska je trpělivá, je laskavá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nepovyšuje; 5  není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy, 6  není škodolibá, ale raduje se z pravdy; 7  všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží. 8  Láska nikdy neskončí.

Není to lehká cesta, ale dá se po ní jít. Není jednoduché milovat, ale jelikož já jsem milován dřív, tak se to dá zvládnout.