Nemůžu si nijak pomoct, ale je to tak, že Dan Drápal mi hodně mluví z duše a navíc věci umí dobře pojmenovat. Z toho důvodu zde uveřejňuji jeho články, které mají vztah k české politice, jelikož si opravdu myslím, že to má v hlavě spočítané a ví o čem píše. Navíc to má i tu spojitost, že ho znám jako člověka, vím čemu věří a jaké má v životě postoje.
Tudíž tu je jeho další článek k aktuální politické situaci. Lépe bych to opravdu nenapsal. Díky Dane.
Je docela možné, že současná vládní krize skutečně skončí předčasnými volbami. Obávám se ale, že předčasné volby nejsou řešením.
Proč? Protože se sice může změnit poměr sil jednotlivých stran, ale nezmění se celková politická kultura.
Je možné, že se k moci dostane levice, i když jisté to zdaleka není. Je možné, že Věci veřejné zcela zmizí ze scény, ale není vyloučeno, že naopak ještě posílí. Je možné, že se na naši politickou scénu vrátí lidovci a/nebo zelení. Je možné, že ODS ztratí další významnou část voličů, ale stejně tak je možné, že bude opět nejsilnější stranou.
Otázkou je, zda se předčasnými volbami změní něco opravdu podstatného.
I když nám to není příjemné, věci se nezačnou měnit, dokud si nepřiznáme, že morální obrodu nepotřebují jen naši politici. Potřebuje ji celý národ. Naši politici jsou v podstatě jen naším zrcadlem.
Náš prezident, jenž si strká do kapsy cizí pero v přímém přenosu, je výstižným symbolem národa, jehož příslušníci vykrádali rakouské supermarkety poté, co náš soused – jako první v Evropě – šlechetně zrušil víza a umožnil nám cestovat na vysněný západ.
Václav Klaus se odmítl podřídit rozhodnutí soudu z května roku 2008, podle nějž musí zdůvodnit, proč nechce jmenovat soudního čekatele soudcem. Hlava státu nerespektovala rozhodnutí soudu, podobně jako mnoho Čechů nerespektuje zákony. Divíme se, že nyní Václav Klaus nerespektuje ústavu? Nemáme právo se divit.
Naši politici nám v minulých několika týdnech předvedli spoustu „mystifikací“, což je eufemismus pro lhaní. Myslím, že někteří už zcela ztratili přehled, co kdy říkali. Problém je, že ono je to už celkem jedno.
Jak na to zareagujeme? Typickou hospodskou reakcí je: „Já bych je vyházel všechny!!!“ Jenže tato reakce je naprosto scestná.
Je potřeba neustále vyhlížet někoho, kdo nelže. Teď nemluvím o omylu, o zastávání bludných názorů, ale o lži. Přistihl někdo při lži Jiřího Diensbiera mladšího? Je to sociální demokrat, s nímž nesouhlasím, ale považuji jej za čestného člověka. Přistihl někdo při korupčním jednání Ondřeje Lišku? Některé pasáže z programu Zelených jsou mi z duše protivné, ale jako člověku bych mu věřil víc než Topolánkovi, Kalouskovi nebo Tluchořovi. Pokud budeme zastávat hospodské moudro „vyházet je všechny“, pak by se nám mohlo stát, že přehlédneme někoho, koho vlastně v skrytu duše vyhlížíme: Poctivého člověka, který je, jak říkají Němci, „aus einem Guss“, česky snad „z jednoho kusu“. Prostě člověka, na jehož slovo se můžete spolehnout.
Proč se takoví lidé objevují v politice tak zřídka, pokud vůbec? Protože jich chodí velmi málo mezi námi, a my, pokud se s takovými lidmi setkáme, tak je buď vůbec nerozeznáme, nebo nedáme najevo, že si jich ceníme.
Osobní integrita musí být především hodnotou pro nás samotné. A za osobní integritu se platí. O tom by mohl Libor Michálek vyprávět. Na čem nám ale v životě záleží? Co vidíte, když se podíváte do zrcadla? Pokud si člověk váží sám sebe, zůstane čestný, i když přijde o řadu výhod. Ono říkat pravdu je v podstatě velice snadné, pokud je pro nás osobní integrita hodně vysoko v žebříčku hodnot. Samozřejmě, pokud je pro nás majetek, moc nebo světla ramp větší hodnotou než osobní integrita, chováme se zcela jinak.
To víte, jako věřící člověk to mám snadné. Vím totiž, že ve vesmíru je jediný divák, na jehož mínění opravdu záleží. Sám Bůh. A toho nemůže mystifikovat ani pan Kalousek, ani Kristýna Kočí. A ač pan Škárka nebo slečna Kočí možná už ani netuší, co je pravda a co ne, Bůh o tom má stále perfektní přehled.
Až nám jako národu začne opravdu záležet na poctivosti a pravdivosti, a hlavně: Až budeme ochotni něco obětovat, abychom zachovali svou osobní integritu, až si sami ověříme, že nejsme kam vítr, tam plášť, a že naše životní dráha není určena penězi, ale pevnými názory, pak se změní i naši politici.
Do té doby můžeme konat předčasné volby třeba každoročně. Bude to stále stejné. Stejná parta lidí. Totéž v bleděmodrém. Vhozením hlasovacího lístku do urny nezměníte morální profil národa.
Ale nemusí to tak být věčně.
Dan Drápal, 16. dubna 2011