je tu další článek z dílny Dana Drápala k velice aktuálnímu tématu Drobil/Michálek – teď už je v tom i Nečas a John… je to docela mazec, jak to nabírá na obrátkách…
Chcete být Michálkem?
Již před patnácti lety jsem měl možnost sledovat snahu pana Michálka bojovat proti korupci. Tehdy byl rovněž na hodinu vyhozen, aby musel být po několika měsících vzat zpět. Nebudu zastírat, že mu věřím – a že mu fandím. To by samozřejmě mohlo znamenat, že jsem zaujatý. Nicméně současně mi to umožňuje podívat se na věc z jiného hlediska, která každého hned nenapadne.
Dnes jsem s napětím sledoval, jak pana Michálka griloval Václav Moravec ve svých „Otázkách“. A přemýšlel jsem o tom, zda se dívá nějaký jiný státní úředník, který třeba rovněž ví o korupci probíhající v jeho úřadě. Co si asi myslí? Neříká si: „Tak tohle bych zažít nechtěl – budu radši mlčet“? Mohl by se mu někdo divit, kdyby reagoval takto?
V devadesátých letech trvalo přes půl roku, než se pan Michálek domohl spravedlnosti. Tehdy měli děti ještě malé; teď jsou na tom Michálkovi již lépe. Jak se asi žije v měsících nejistoty? Jak to brala jeho manželka? Jak to bere teď?
Pan premiér ho označil za nedůvěryhodného, aniž se s ním vůbec sešel; nechal se vést svou „politickou intuicí“ a usoudil, že si ho pan Michálek bude nahrávat. V tisku a na různých serverech se objevily dohady, zda pan Michálek nekope za zelené, nebo za socany, nebo za nějakou firmu, která měla co do činění s pražskou čističkou. Jasné podpory se zatím dočkal jen od sociálních demokratů, nicméně všem je zřejmé, že v tomto případě se jedná o podporu účelovou. Když vzpomenu, jak pan Paroubek vykřikoval o Janu Kubicem, že je „křivopřísežník“, je mi hned jasné, k čemu je asi taková podpora dobrá.
Hypotetický státní úředník, kterého jsem zmínil, toto vše pochopitelně dobře sleduje.
A pak je tady další velká množina lidí, kteří všichni vědí, jak to měl pan Michálek udělat lépe. (Pouze se mezi sebou příliš neshodnou.) Měl jít na policii dřív. (A co tam měl říkat? Ústně reprodukovat, co mu povídal pan Knetig?) Neměl se radit s ministrem Johnem. (Je někdo, s kým se radit směl? Kromě jeho právníka?) Pan Michálek měl s policií již celou řadu zkušeností, a to v nejrůznějších rolích. A jako zaměstnanec ČNB už nějaká ta trestní oznámení připravoval. Měl to svým způsobem v popisu práce. A dobře ví, kdy nastává šance, že policie něco přijme.
Věděl o těchto věcech trochu více, než onen hypotetický státní úředník. Ten si teď asi láme hlavu, jaký by byl „správný“ postup.
Ale existuje opravdu nějaký správný postup? V zemi, kde policie žádnou závažnou kauzu nikdy nevyšetřila a kde se za čtyřicetimilionový úplatek dává podmínka?
Náš hypotetický státní úředník si možná ještě vzpomene, jak to dopadlo, když oznámení o korupci podal Petr Pithart. A ten byl kdysi předsedou české vlády. Přesto byl málem za blouda.
Pokud je náš státní úředník mladší, tak si alespoň pamatuje, jak dopadl Jan Kubice nebo Věra Jourová. Ta byla navíc ve vazbě, během níž ji vykradli.
Pan prezident poznamená, že patrně nepochybil pan ministr Drobil, ale „lidé kolem něj“. Trochu mi to připomíná postoj Číny, když Severní Korea zaútočila na Jižní Koreu: Čína vyzvala „obě strany sporu“ k jednání. Člověk oznámivší korupci a korupčník se ocitli v jednom pytli.
Toto náš hypotetický státní úředník všechno sleduje. Jakou motivaci musí mít člověk, který se bude bít za spravedlnost? Jistě, pan Michálek má řadu příznivců a přátel, k nimž se počítám. Ale nic naplat, stojí sám proti systému. A ještě musí odpovídat na otázky, zda „žijeme v právním státě“ či zda „důvěřuje policii“.
Žádný hypotetický státní úředník mu to jistě nezávidí. Jaké chceme mít státní úředníky? Pokud je chceme povzbudit k poctivosti, měli bychom uvažovat o tom, jak vhodně podpořit pana Michálka.
Dan Drápal, 19. prosince 2010