Mám jednoho známého – jmenuje se Dan Drápal, který píše výborné články – zde je odkaz na jeho web. Jeho články a další úvahy dostávám pravidelně e-mailem. Tento mě velice zaujal a jelikož se dívá na aktuální českou politickou kauzu, kterou také sleduji a navíc Dan poprosil o jeho rozšíření dál, tak jsem se s ním domluvil, že ho umístím i sem…
Přeji pěkné počtení…
Michálek nebo Íčko
Pohled bývalého Michálkova pastora
Mnoho let jsem byl pastorem velkého sboru. Podobně jako každá jiná organizace, i sbor musí mít určitou strukturu, a pokud je velký, je struktura vícestupňová. V našem případě to byla struktura skupinek a regionů. Pastor tedy má bezprostředně „pod sebou“ vedoucí regionů a ti zase vedoucí domácích skupinek.
V církvi nehrozí, že by šlo o peníze. Žádný vedoucí skupinky nebyl za svou práci placen. Vedoucí regionů částečně ano, ale finanční motivaci lze u nich bezpečně vyloučit.
Hrozí ovšem jiné nebezpečí. Moci mluvit lidem do života může být opojné. Církev se u nás nemusí obávat hrabivosti, musí se ale obávat manipulace. Vedoucí skupinek jsme vybírali pečlivě, ale možnost udělat chybu nelze zcela vyloučit. Mou starostí jako pastora tedy bylo: Nemanipulují vedoucí skupinek členy své skupinky?Jak tedy nastavit kontrolní mechanismy? Bylo jasné, že každý člen skupinky musí mít právo se odvolat k vedoucímu regionu. Církev pochopitelně není tábor nucených prací a když by se vedoucí skupinky nějakému členu nelíbil, může jednoduše ze sboru odejít nebo přejít do jiné skupinky. Pokud ale chcete něco smysluplného vybudovat, musíte vstoupit do určitých vztahů, které jsou závazné, byť dobrovolně.
Analogicky musel mít každý vedoucí skupinky možnost mluvit nejen s vedoucím regionu, ale přímo se mnou jako s hlavním pastorem.
V Bibli se píše: „Proti staršímu žaloby nepřijímej, leč před dvěma nebo třemi svědky.“ Musel jsem tedy případným stížnostem na vedoucího regionu pečlivě naslouchat, ale to neznamená, že bych měl stěžovateli dát hned za pravdu. Musel jsem mít další svědky. Ale pak bylo nezbytné jednat. A pokud se stížnost zdála být oprávněná, nemohl jsem jejím vyřízením pověřit toho, proti němuž byla stížnost směřována.
Nyní se podívejme ve světle této praxe na postup premiéra Nečase. Pan Michálek za ním přijde se stížností, nicméně premiér ho odkazuje na policii – a vlastně na toho, na nějž si pan Michálek stěžuje. Ministr Drobil se pak snaží věc interpretovat jako válku a „nekomunikaci“ mezi svými podřízenými. Pan premiér tvrdí, že mu jeho „politická intuice říkala, že si ho pan Michálek chtěl nahrávat“. Jako pastor jsem pracoval s lidmi a měl jsem po desetiletích této práce také vypracovanou určitou intuici. A většinou jsem se nemýlil. Všimněte si ale slova „většinou“. Byly chvíle, kdy má pastorská intuice selhala – a byl jsem rád, že jsem se nedal vést jen jí, pozorně jsem naslouchal a řídil jsem se biblickými radami pro řešení konfliktů.
Svým způsobem je mi pana premiéra líto. Nemyslím si, že to byl on, kdo v ODS nastavil mechanismy, jimiž se podobné kauzy řeší – či spíše neřeší, ale zametají pod koberec. Teď to možná slízne za jiné. Nicméně stále je před velmi nepříjemnou volbou, zda dá přednost loajalitě vůči systému nebo vůči poctivému člověku, který je ve velmi nelehké situaci. Mluvit o „mediální kauze“ je zavádějící a nepoctivé. Pana Michálka osobně znám a vím, že kdyby bylo možno věci řešit jinak než mediálně, rozhodně by tomu dal přednost. A vlastně se o to dlouho pokoušel, leč bezvýsledně.
Oč jde v církvi? O duchovní růst jejích členů a o získávání dalších lidí pro Krista. Oč jde v politické straně? Ideálně o to, vyhledávat a prosazovat řešení společenských problémů a pokoušet se zajišťovat co nejlepší fungování státu.
Problémem ODS (a obávám se, že i většiny dalších politických stran) je, že toto své poslání už dávno opustila. Jde už jen o moc a o vliv. To jako kdybych jako pastor podporoval vedoucí regionů a skupinek v tom, aby dle libosti členy sboru.
Protože ODS zradila své poslání, z principu nedokáže podpořit člověka, poukazujícího na nedostatky. Nemá fungující mechanismy, jak zajistit, aby plnila své skutečné poslání.
Obávám se, že budeme svědky snahy pana Michálka zdiskreditovat a podsunout mu motivy, které nemá. Jsem ochoten dát za pana Michálka ruku do ohně. Vím, že za žádnou stranu ani firmu nekope a že jeho jediným motivem byla snaha, aby se věci dály čistě.
Pan premiér je před těžkou volbou. Aby bylo jasno: Jsem pravičák, a to velmi rozhodný pravičák. Ale jde mi o pravdu. Není tak zcela vyloučeno, že padne vláda. A nastoupí vláda levicová, což bude pro tuto zemi katastrofa.
Jenže pravicová vláda založená na korupci není o nic lepší než levicová vláda založená na korupci.
Možná bude nutno v této zemi budovat pravici zcela znova, zcela od píky. Ale tentokrát poctivě.
Dan Drápal, 17. prosince 2010