V Brně máme několik kopců a každý je něčím zvláštní a jedinečný – ostatně jako jakýkoliv jiný kopec na světě.
Má drahá žena Míša si minulou neděli (10.10.10) vzpomněla, že by se ráda zase někdy podívala na Bílou horu. Jelikož bylo krásně, tak jsme po obědě vyrazili ven. Já jsem si vzal na záda Štěpána, Míša měla na břiše Stellu. Lidé na nás koukali velice divně, ale za poslední tři měsíce, kdy používáme místo kočárku šátek, už jsem si zvykl.
Dorazili jsme na šalinu a vydali se na cestu. Když už jsme měli vystupovat, tak jsme zjistili, že Bílá hora je sice pěkná, ale není to ten kopec, kam máme namířeno.
A tak jsme skončili na Stránské skále – holém kopci nad bývalým areálem brněnského Zetoru, kde se krásně dají pouštět draci a rozhlížet se po kraji, dá se tu lézt a odvážlivci mohou prozkoumat podzemí.
Bylo krásné počasí a bylo na co se koukat. Ostatně posuďte sami…
