Odvaha je výborná vlastnost a kdo ji má, tak se neztratí. Nedávno jsem zjistil, že Štěpán jí má dost – aspoň z mého pohledu to tak je.
Dorost z našeho kostela pořádal na konci srpna tábor na jehož úplný konec (4 celé dny – 25.-29.8.2010) se uskutečnila i část pro dospělé. Řekl jsem si, že by to mohlo být zajímavé strávit se Štěpánem několik dní spolu v přírodě a tak jsme se i přes mé termíny v práci vydali do údolí Bílého potoka za dobrodružstvím.
Štěpán svoji odvahu projevoval každý večer, když jsem opouštěl stan, i když ještě nespal. Nikdy ani nehlesl a po několika minutách usnul nerušeným spánkem.
Nejvíc odvahy projevil ale poslední noc. Byla nesnesitelná zima. Štěpán se probudil kolem půl 6té ráno a začal se velice hlasitě dožadovat mléka. To bylo ale v nedaleké budově. Mě se vůbec nechtělo do té zimy, ale jelikož se začali budit sousedé, tak jsem se odhodlal k činu. Řekl jsem Štěpánovi ať si lehne zpět do spacáku a je potichu, že jdu pro mléko. Říkal jsem si, že to nemůže vyjít, že jakmile vytáhnu paty ze stanu, tak se Štěpán intenzivně rozbrečí a na nohou bude celý tábor.
Byl jsem ale velice překvapen. Štěpán pouze hlesl: “Jo” a utichl. Po pěti minutách jsem se vrátil do stanu a on byl stále potichu. Mléko mu chutnalo a mě se po té akci trochu prohřálo tělo a za chvíli jsme opět všichni i sousedé spali.
Akce to byla výborná a jsem rád, že jsem tam i se Štěpánem byl, jinak bych totiž těžko poznal, že mám statečného syna…
One Comment