dospělácký tábor

Letos v létě se naskytla příležitost, která  se rodí takřka jednou za život. Dorostenci se domluvili, že část tábora obětují pro nás dospěláky, abychom mohli zažít to, co oni a zavzpomínat na mladá léta, kdy jsme vlahé letní večery trávili u táboráků, zpěvem trampských písní, pozorováním hvězd a kdy jsme spali pod stanem. A nebo, pokud někdo neměl tuto možnost v mládí, zažít něco nového.

Když se nabídka uveřejnila, tak jsem nelenil a hned se přihlásil a dokonce jsem byl natolik odvážný, že jsem řekl, že pojedu i se Štěpánem.

Jak jsem slíbil, tak jsem i splnil, i když v práci se honily nějaké termíny. Musím říct, že není čeho litovat. V práci mi nic zásadního neuteklo a ten čas na táboře s děckama z dorostu, několika dospělákama z Betánie a hlavně se Štěpánem opravdu stál zato.

První regulérní den sice nezačal nejlépe, jelikož byla na programu překážková dráha, kterou jsem s vypětím všech sil zvládnul a nakonec jsem udržel na uzdě i svůj vzbouřený žaludek, ale zpětně to hodnotím kladně, jelikož jsem byl opět nucen se více hýbat.

Večerní poslouchání rozhlasové hry „Dva roky prázdnin“ od Julese Vernea bylo také úžasné a skvěle doplňovalo celkovou atmosféru a téma tábora.

Počasí nám sice úplně nepřálo, ale kdykoliv bylo opravdu potřeba, tak se umoudřilo a mohli jsme hrát další táborové hry, které před tím museli absolvovat také dorostenci. Výborná byla noční hra se schovanou lebkou pod kýblem. Skoro jsem měl mokro v kalhotách, ale naštěstí jsem to zvládnul bez ztráty kytičky. Štěpán také tábor zvládl nad očekávání dobře. Projevil mnohdy velkou dávku odvahy a výborně se skamarádil se všema tetama v táboře.

Musím říct, že se mi ta naše dospělácká část tábora moc líbila, jsem vděčný za to, že jsem tam mohl být a prožít zase něco nového. Jsem rád, že dorosťáci našli odvahu na to, aby nás na těch pár dní vzali mezi sebe. Věřím, že příští rok bude ta možnost znovu a že budeme se Štěpánem zdraví abychom se toho mohli opět účastnit.