O víkendu (14.8.) jsme byli na menší rodinné oslavě narozenin babiček a tetičky. Byl jsem rád, že jsme zase po dlouhé době mohli vidět širší rodinu, seznámit se se členy pro nás novými a prožít spolu příjemné odpoledne u dobrého jídla a pití…
Stella to úspěšně takřka celé prospala až na několik momentů, kdy jsme se fotili :-)
Štěpán zase oslňoval příbuzné svojí znalostí značek automobilů a schopností postupně vystřídat všechny přítomné na nějakou hru :-)
Navíc to vypadá (z toho co kdo slavil), že máme v rodině tak trochu zakořeněnou dlouhověkost. Když se slaví 80. narozeniny obou babiček a 90. narozeniny tetičky, tak si to člověk jistě může začít myslet. Jenomže i když geny něco předurčují, tak se na to spoléhat nedá, protože stačí maličkost a dlouhověkost je mu k ničemu.
Jedno staré přísloví, které se mi v té souvislosti vybaví, říká: “žij každý den tak, jako kdybys tu zítra už neměl být, ale plánuj a sni tak, jako kdybys tu měl být do sta let.” Má to něco do sebe… nevíme, kolik času nám zbývá, tak ho využijme moudře a dobře…
