MOTO = DUHA/PALETA BAREV
Římanům 12
1 Pro Boží milosrdenství vás vyzývám, bratři, abyste vydávali své životy Bohu jako živou, svatou a příjemnou oběť; to bude vaše pravá bohoslužba. 2 Nenechte se formovat tímto světem – raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle – co je dobré, náležité a dokonalé. 3 Pro milost, jíž se mi dostalo, říkám každému z vás, ať si o sobě nemyslí více, než by měl. Každý ať smýšlí střízlivě, v souladu s mírou víry, kterou mu Bůh udělil. 4 Jako máme v jednom těle mnoho údů, ale všechny údy nemají stejný úkol, 5 tak i nás je mnoho, ale v Kristu jsme jedno tělo a jako jednotlivé údy patříme k sobě navzájem. 6 Podle milosti, jíž se nám dostalo, máme rozdílné dary: kdo má proroctví, ať je užívá v souladu s vírou; 7 kdo má službu, ať slouží; kdo je učitel, ať učí; 8 kdo umí povzbuzovat, ať povzbuzuje; kdo rozdává, ať je štědrý; kdo pečuje, ať je pilný; kdo pomáhá potřebným, ať to dělá s radostí. 9 Láska ať je bez přetvářky. Mějte odpor ke zlu, tíhněte k dobru. 10 Milujte se navzájem bratrskou láskou, projevujte si navzájem uctivost. 11 V pilnosti buďte vytrvalí, ve službě Pánu horliví, 12 v naději radostní, v soužení trpěliví, v modlitbě vytrvalí, 13 přispívejte svatým v nouzi, věnujte se pohostinnosti. 14 Dobrořečte těm, kdo vás pronásledují – nezlořečte, ale dobrořečte. 15 Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. 16 Berte na sebe navzájem ohled, nebuďte domýšliví, ale ztotožňujte se s obyčejnými. Nespoléhejte na vlastní moudrost. 17 Nikomu neodplácejte zlo zlem. Ať všichni vidí, že vám jde o dobro. 18 Pokud záleží na vás, mějte se všemi lidmi pokoj. 19 Nemstěte se sami, milovaní, ale dejte místo hněvu – je přece psáno: “Má je pomsta, já zjednám odplatu, praví Hospodin.” 20 A tak: “Hladoví-li tvůj nepřítel, dej mu najíst, a pokud žízní, dej mu pít. Tím, že to uděláš, řeřavé uhlí mu shrneš na hlavu.” 21 Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.
1 Korintským 4
1 Považujte nás tedy za Kristovy služebníky a za správce Božích tajemství. 2 Od správce se žádá jen jedno – aby byl shledán věrným. 3 Co o mně soudíte vy anebo lidé vůbec, pro mě znamená velmi málo; nezáleží mi dokonce ani na vlastním úsudku. 4 Mé svědomí je čisté, ale tím ještě nejsem ospravedlněn; mým soudcem je přece Pán. 5 Nevynášejte tedy předčasné soudy. Až přijde Pán, osvětlí, co je skryté ve tmě, zjeví úmysly srdcí a tehdy každého ocení Bůh.
O ČEM TO BUDE??
Na podzim jsme se na webu Ratolesti dotkli zajímavého tématu ohledně toho, jak sdílet, prožívat svou víru s ostatními, kde jsou hranice „vkusu“ a jestli mi můžou ti „druzí“ něco dát, i když se zdají být mimo mísu… No a ta debata dospěla až do tohoto programu. Nejsem programový typ, takže ode mne nečekejte spoustu myšlenek a množství argumentů. Chtěl bych mluvit v souvislosti s tématem o dvou věcech – o formě a o obsahu, protože věřím, že každý duchovní prožitek, ať už napřímo zažitý, či nějak zprostředkovaný má jak nějakou formu, tak i nějaký obsah…
Nejdříve bych ale chtěl přečíst dva příběhy z Bible, které, podle mě, mluví o tom, jak někdo něco prožil s Bohem dal to najevo a druzí se na něj dívali přinejmenším divně… oba jsou notoricky známé… a myslím si, že mají co říct i do naší dnešní debaty/programu
PŘÍBĚHY
2 Samuelova 6 = David a Míkal
9 V onen den pojala Davida bázeň před Hospodinem. Řekl: “Jak by mohla Hospodinova schrána vejít ke mně?” 10 Proto David nechtěl přenést Hospodinovu schránu k sobě do Města Davidova. David ji dal tedy dopravit do domu Obéd-edóma Gatského. 11 V domě Obéd-edóma Gatského zůstala Hospodinova schrána tři měsíce. Hospodin Obéd-edómovi i celému jeho domu žehnal. 12 Potom králi Davidovi oznámili, že Hospodin pro Boží schránu žehná Obéd-edómovu domu i všemu, co mu patří. David šel s radostí přenést Boží schránu z domu Obéd-edómova do Města Davidova. 13 Když ti, kdo nesli Hospodinovu schránu, ušli šest kroků, obětoval býka a vykrmené dobytče. 14 A David poskakoval před Hospodinem ze vší síly; byl přitom přepásán lněným efódem. 15 David a všechen izraelský dům vystupovali s Hospodinovou schránou za ryčného troubení polnic. 16 Když Hospodinova schrána vstupovala do Města Davidova, Míkal, dcera Saulova, se právě dívala z okna. Viděla krále Davida, jak se točí a vyskakuje před Hospodinem, a v srdci jím pohrdla. 17 Hospodinovu schránu přinesli a umístili ji na příslušném místě uprostřed stanu, který pro ni David postavil. David obětoval před Hospodinem zápalné a pokojné oběti. 18 Když David dokončil obětování zápalných a pokojných obětí, požehnal lidu ve jménu Hospodina zástupů. 19 Pak podělil všechen lid, všechno množství Izraele, muže i ženy, každého jedním bochánkem chleba, jedním datlovým koláčem a jedním koláčem hrozinkovým. Poté se všechen lid rozešel, každý do svého domu. 20 David se vrátil, aby požehnal svému domu. Tu Míkal, dcera Saulova, vyšla Davidovi vstříc se slovy: “Jak se dnes proslavil izraelský král! Pro oči otrokyň svých služebníků se dnes odhaloval jako nějaký blázen.” 21 David Míkal odvětil: “Před Hospodinem, který mě vyvolil místo tvého otce a místo celého jeho domu a ustanovil mě vévodou Hospodinova lidu, Izraele, před Hospodinem jsem tak dováděl. 22 I když budu ještě víc zlehčován než teď a budu docela maličký i ve vlastních očích, budu vážen právě u těch otrokyň, o nichž jsi mluvila.” 23 A Míkal, dcera Saulova, neměla děti až do dne své smrti.
Skutky apoštolské 2 = letnice
1 Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. 2 Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. 3 A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; 4 všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. 5 V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, 6 a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. 7 Byli ohromeni a divili se: “Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? 8 Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči: 9 Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, 10 Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané, 11 židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!” 12 Žasli a v rozpacích říkali jeden druhému: “Co to má znamenat?” 13 Ale jiní říkali s posměškem: “Jsou opilí!”
Ještě bych Vám ale chtěl povědět jeden příběh z dnešní doby. Je to můj příběh a chtěl bych ho říct z několika důvodů a to, že jsem měl tu milost se setkat s množstvím různých křesťanů – od nejkonzervativnějších až po ty hodně odvázané a myslím, že mě tato setkání velice obohatila a v kontextu debaty na webu bych se o ty obohacující věci chtěl podělit.
můj příběh
- Uvěřil jsem na evangelizačním kurzu ČCE v létě 1996, kam mě pozval bratranec… Dalších 5 let jsem tam pak pravidelně jezdil a vedl tam chvály a zažíval veliké věci. Viděl jsem, jak mohli spolupracovat lidé z jiných církví a jak si je Bůh používal dohromady (KS, JB, CB, ČCE, řKC, AC…). Naučil jsem se respektu k ostatním…
- Duchem jsem byl pokřtěn na letním pobytu církve ROFC (založil ji na začátku 90. let australský misionář Steve Rider – dělal evangelizační shromáždění s uzdravováním) v létě 1996 – několikrát se mi stalo, že jsem upadl v Duchu a zažil jsem i to, co je „svatý smích“ – či jinak řečeno – být „opilý v Duchu“
- Začal jsem chodit do mládeže CB na Kounicovou a do shromáždění Slova Života, nakonec jsem kvůli přátelům zůstal v CB, i když moje prožívání víry a způsoby uctívání Boha byly úplně někde jinde
- Několikrát jsem byl na shromku v KS a AC v Brně, abych se rozhlédl i někde jinde
- U babičky jsem chodil k nim do kostela ČCE v Hodslavicích a pak jsme jezdili i do AC Valmez. Společně jsme tam pak s bratrancem a ještě jedním kamarádem založili/obnovili mládež
- V létě 1998 jsme na mládežnickém táboře s lidmi z Hodslavic prožili probuzení. Hodně lidí se obrátilo, někteří začali mluvit v jazycích, děli velké věci – opět jsme prožívali dotyky Boží. Každý den jsme se pak scházeli ke společným modlitbám. Lidé z AC a ČCE. Učili jsme se naslouchat společně Božímu hlasu, modlili jsme se za probuzení a za jednotu a odpuštění. Některé věci se prolomily, některé ne…
- V roce 1998 taky vznikla Ratolest. Byla to úplně jiná situace, ale přesto jsme so toho šli s nadšením.
- V roce 1999 byl druhý English Camp – ten se mi zpětně velice líbil, protože jsme se opravdu nebáli mluvit o Bohu…
- Zažil jsem Křesťanskou konferenci, Setkání 3000 lidí na jednom shromáždění v USA, setkání malé babtistické skupinky, která právě rozjížděla sbor, nespočet různých večerů chval pořádaných různými lidmi – jak veřejných, tak soukromých, Konferenci Hrejte Dobře a Zvučně, která mě obrovsky posunula, jelikož tam opravdu spolupracovali všichni a byla tam naprostá svoboda v projevech…
TÉMA
Jak už jsem říkal před těmito příběhy, tak chci mluvit o dvou věcech. O obsahu a o formě. Pro náš případ bych je od sebe oddělil a posuzoval je zvlášť, protože nám to může pomoct najít to, co je důležité a co není, možná i něco navíc. Ten důvod je, že se někdy můžeme od druhých něco naučit, co se obsahu týče, ale formu nepobereme a také naopak – obsah je nám cizí, ale forma nás přitahuje a oslovuje.
Oba dva příběhy z Bible vypovídají o tom, že někdo něco prožil s Bohem, něco, co mělo nějaký obsah, nějakou zvěst, nějakou hloubku, nějaký niterný prožitek, něco, co vedlo ke změně, ale Ti, kteří tyto lidi viděli, tento obsah nezkoumali, hleděli jen na formu a to byla jejich zkáza – v horším případě u Míkal.
Církev vnímám totiž jako duhu – Řím 12. Různou škálu barev. Každá barva, jak jistě víte z fyziky, má svoji frekvenci. Bílé světlo se skládá z této škály barev. Když nějakou část spektra odfiltrujeme, tak už není to světlo bílé, ale něčím zabarvené. Přijde mi to jako krásné podobenství. Každá denominace, skupinka, sbor má nějaké poznání Boží pravdy – každá „svítí“ na některé frekvenci a tomu odpovídá pak jak obsah zvěsti, či spíše důrazy zvěsti, kterou šíří, tak i forma zvěstování, forma prožívání…
Věřím tomu, že se od sebe navzájem můžeme učit, můžeme se vzájemně inspirovat, motivovat, povzbuzovat… jak co se týče obsahu, tak i formy…
Je ale důležité si v této chvíli říci, jak se na tuto případnou „inspiraci“ dívá Písmo, abychom nemluvili jen obecně. Co k tomu je napsáno??
a) Obsah zvěsti – je velice důležitý, má být v souladu a v kontextu celého Božího slova = má být pravdivý, jasný…
Lukáš 24 – 13 Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty, 14 a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo. 15 A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi. 16 Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali. 17 Řekl jim: “O čem to spolu rozmlouváte?” Oni zůstali stát plni zármutku. 18 Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: “Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!” 19 On se jich zeptal: “A co to bylo?” Oni mu odpověděli: “Jak Ježíš Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem, 20 naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho. 21 A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo. 22 Ovšem některé z našich žen nás ohromily: Byly totiž zrána u hrobu 23 a nenalezly jeho tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ. 24 Někteří z nás pak odešli ke hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy vypravovaly, jeho však neviděli.” 25 A on jim řekl: Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci! 26 Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a vejít do slávy?” 27 Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma. 28 Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál. 29 Oni ho však začali přemlouvat: “Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje.” Vešel tedy a zůstal s nimi. 30 Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim. 31 Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům.
Korintským 2 – 1 Ani já, bratří, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství nadnesenými slovy nebo moudrostí. 2 Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného. 3 Přišel jsem k vám sláb, s velkou bázní a chvěním; 4 má řeč a mé kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí, 5 aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží.
1 Janův 1 – 1 Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života. 2 Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven. 3 Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste se spolu s námi podíleli na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem. 4 To píšeme, aby naše radost byla úplná. 5 A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy.
Zjevení Janovo 22 – 18 Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize. 19 A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize.
Bible nás také na druhou stranu na několika místech vyzívá k tomu, abychom obsah zvěsti druhých i sebe zkoumali a to zkoumání brali vážně.
Pozn. na okraj – pokud nebudeme znát dobře Písmo, tak se nám bude těžko hodnotit obsah / bibličnost zvěsti…
Skutky 17:11 – Židé v Beroji byli přístupnější než v Tesalonice: Přijali evangelium s velikou dychtivostí a každý den zkoumali v Písmu, zdali je to tak, jak zvěstuje Pavel.
1. Janův 4 – 1 Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa. 2 Podle toho poznáte Ducha Božího: Každé vnuknutí, které vede k vyznání, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha; 3 každé vnuknutí, které nevede k vyznání Ježíše, z Boha není. Naopak, je to duch antikristův, o němž jste slyšeli, že přijde, a který již nyní je na světě. 4 Vy však jste z Boha, děti, a zvítězili jste nad falešnými proroky, protože ten, který je ve vás, je větší než ten, který je ve světě. 5 Oni jsou ze světa; proto z nich mluví svět a svět je slyší. 6 My jsme z Boha; kdo zná Boha, slyší nás, kdo není z Boha, neslyší nás. Podle toho rozeznáváme ducha pravdy a ducha klamu.
1. Tesalonickým 5 – 14 Klademe vám na srdce, bratří, kárejte neukázněné, těšte malomyslné, ujímejte se slabých, se všemi mějte trpělivost. 15 Hleďte, aby nikdo neoplácel zlým za zlé, ale vždycky usilujte o dobré mezi sebou a vůči všem. 16 Stále se radujte, 17 v modlitbách neustávejte. 18 Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás. 19 Plamen Ducha nezhášejte, 20 prorockými dary nepohrdejte. 21 Všecko zkoumejte, dobrého se držte; 22 zlého se chraňte v každé podobě.
b) Forma zvěsti je také důležitá, ale Bible se k ní staví úplně jinak než k obsahu. Zde totiž dává prostor a svobodu použít všemožné prostředky proto, abychom se mohli přiblížit lidem, jejich kultuře, jejich jazyku, jejich zvyklostem
1 Korintským 9 – 19 Ode všech jsem svobodný, ale všem jsem se vydal jako otrok, abych jich co nejvíce získal. 20 Pro Židy jsem jako Žid, abych získal Židy; pro lidi pod Zákonem jsem jako pod Zákonem, abych získal ty, kdo jsou pod Zákonem. 21 Pro lidi bez Zákona jsem jako bez Zákona, abych získal ty, kdo jsou bez Zákona (sám ovšem nejsem bez Božího Zákona – podléhám zákonu Kristovu). 22 Pro slabé jsem jako slabý, abych získal slabé. Pro všechny jsem vším, abych jakýmkoli způsobem aspoň některé zachránil. 23 A to vše dělám kvůli evangeliu, abych na něm získal svůj podíl. 24 Copak nevíte, že všichni závodníci běží, ale jen jeden zvítězí a získá odměnu? Běžte tak, abyste ji získali. 25 Každý závodník má přísnou sebekázeň – oni to dělají pro věnec, který zvadne, my ale pro ten, který nezvadne. 26 Takto tedy běžím, ne jako bych neměl cíl; takto bojuji, ne jako bych rozrážel jen vzduch. 27 Raději své tělo tužím a podmaňuji, abych snad, když kážu druhým, sám nebyl vyřazen.
Závěr z toho, dle mého názoru je, že se můžu nechat inspirovat jak formou, tak i obsahem, ale s tím rozdílem, že formu můžu přizpůsobit druhým, můžu ji udělat „zajímavou“, ale obsah bych přizpůsobovat neměl.
Pro mě to znamená, že, nehledě na obsah, se snažím nechat se inspirovat různými formami, nechat se inspirovat tím, jak různé věci dělají jiní. Obsah se ale snažím vždy sledovat zvlášť a hledat důvody, proč je obsah jaký je, jaké jsou důrazy toho daného společenství, toho daného člověka a snažím se najít to, co by mě mohlo v té zvěsti posunout dál.
David jednal na základě svého hlubokého prožitku s Bohem, ale Míkal, dříve než prozkoumala jeho motivy a důvody, jím pohrdla a tím se dostala do pěkné bryndy.
Apoštolové také něco velikého prožili s Bohem, ale někteří, ještě než se na něco zeptali, je odsoudili.
Když jsem četl tu naši debatu z netu (kvůli které tu vlastně sedím), tak mi přišlo, že ti, kteří kritizovali a styděli se za chování TCV, nešli do hloubky. Zgeneralizovala se situace, udělal se závěr a šmytec. Ano forma jejich projevu je diskutabilní, ale o obsahu se to mnohdy nedá říct a když bych šel do motivů, tak si myslím, že před Bohem mohou být čisté… Přišlo mi to možná v podobném duchu, jako kdybych řekl, že nechci nic mít s Rómy, jelikož kradou, jedou na drogách a žijí strašně a nikdy se nepřizpůsobí.
Možná to příliš hrotím, ale to dělám schválně, abych vyprovokoval to, že půjdete v těchto věcech do větší hloubky. Že se třeba necháte něčím inspirovat i od jiných církví, něčím pokopnout, že místo toho, že si budete přát, aby byli v TCV potichu, tak sami promluvíte. Že se nebudete stydět za evangelium, že se nebudete klepat strachy, abyste někoho neurazili, když se na Ratolesti nebo někde na víkendu budete modlit, když budete chválit Boha…
Dan Drápal napsal ve svém článku „Varování před varováními“ něco, co mě velice oslovilo. Jednalo se o to, že kdysi na začátku 90. let spolupracovali se Stevem Riderem, ale pak se kvůli některým věcem od něho distancovali. Napsal toto:
Steve Ryder prostě nebyl černobílý. Ledacos jsem na něm obdivoval. Jsou věci, které na něm dodnes oceňuji. Nestal se pro mě ďáblem. Ale na druhé straně byly věci, na nichž jsem se prostě nechtěl podílet. Byl jsem na pochybách o Stevu Ryderovi, proto jsem se od něj oddělil. Ale nestal jsem se bojovníkem proti němu, a bojovníky proti němu jsem upozorňoval na jeho kladné stránky. Ježíš nás nenutí, abychom měli podíl na věcech, které se nám zdají falešné.
Pán Ježíš řekl, že naše spravedlnost musí být větší než spravedlnost farizeů a zákoníků. Tento svět je plný pomluv a polopravd. Politici s tím, žel, běžně pracují. Neměli bychom jako křesťané být jiní? Radikálně jiní?
Církev je jako duha a já si moc přeju, abych v Ratolesti mohl vidět mezi vámi zářit co možná nejvíce barev z jejího spektra…
Amen