Filipským 3
1 Dále pak (konečně), bratři moji, radujte se v Pánu. Psát vám znovu totéž mi jistě není zatěžko (I never get tired of telling you this) a pro vás je to bezpečné (pro vás to bude ujištěním.).
2 Dejte si pozor na ty psy, dejte si pozor na ty zlé dělníky, dejte si pozor na tu `rozřízku´ (those mutilators – ti kteří mrzačí – who say you must be circumcised – obřezáni – to be saved)! 3 Pravá obřízka jsme přece my, kdo sloužíme Bohu duchem, chlubíme se v Kristu Ježíši a nespoléháme na tělo.
4 Ačkoli právě já bych mohl spoléhat na tělo. Zdá-li se někomu jinému, že může spoléhat na tělo, já více: 5 obřezán osmého dne, z rodu Izraelského, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů, co do Zákona farizeus, 6 co do horlivosti pronásledovatel církve, co do spravedlnosti Zákona jsem byl bezúhonný.
7 Ale cokoli mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu (uznal za ztrátu). 8 A vůbec všechno považuji za ztrátu vzhledem k nadřazenosti poznání Krista Ježíše (pro nesmírnou vzácnost poznání Krista Ježíše), mého Pána. Pro něj jsem to všechno ztratil (jsem se všeho zřekl) a pokládám to za hnůj, abych získal Krista 9 a byl shledán v něm, nemaje svou spravedlnost, která je ze Zákona, ale tu, která je skrze víru Kristovu (z víry v Krista), tu spravedlnost, která je z Boha a spočívá ve víře (je na základě víry); 10 abych poznal jeho i moc jeho vzkříšení a účast na jeho utrpení. Beru na sebe podobu jeho smrti, 11 abych tak snad dospěl ke vzkříšení z mrtvých.
12 Ne že bych již (toho) dosáhl anebo již byl dokonalý, ale ženu se vpřed (usilovně však běžím), abych přece jen uchvátil to, k čemu jsem byl uchvácen Kristem Ježíšem (But I keep working toward that day when I will finally be all that Christ Jesus saved me for and wants me to be). 13 Bratři, já nemám za to, že bych již uchvátil (že jsem se již toho zmocnil), ale činím jediné: zapomínaje na to, co je za mnou, a vztahuje se k tomu, co je přede mnou, 14 ženu se k cíli, k vítězné odměně Božího povolání shůry v Kristu Ježíši.
15 Všichni, kdo jsme dospělí, tedy smýšlejme takto; a jestliže v něčem smýšlíte jinak, Bůh vám zjeví i to. 16 V tom, k čemu jsme došli, pak následujme stejné pravidlo a smýšlejme stejně. 17 Bratři, následujte společně můj příklad a všímejte si těch, kdo chodí podle našeho vzoru. 18 Neboť mnozí, o nichž jsem vám často říkal a nyní vám říkám s pláčem, chodí jako nepřátelé Kristova kříže. 19 Jejich konec je záhuba, jejich bůh břicho a jejich sláva v jejich hanebnostech. Ti myslí na pozemské věci.
20 Naše občanství je ovšem v nebesích, odkud také očekáváme Spasitele – Pána Ježíše Krista. 21 Ten promění naše ponížené tělo, aby bylo podobné jeho slavnému tělu, podle té moci, kterou je také schopen podmanit si všechno.
Opakování myšlenek z předchozích dílů
Pavel v první kapitole mluvil o trpělivosti, kterou má s námi Bůh. O tom, že se nemusíme strachovat o to, jak dopadne náš život, pokud jsme ochotní hledat to, na čem v životě opravdu záleží. V druhé kapitole se k tomu vracel a rozvíjel to, jaký má být život hodný Kristova evangelia a to, co je pravá pokora a služba a jak se má projevovat naše jednota a jak o ni máme usilovat.
Mrkneme hned na první verš, který je takový jakoby trochu mimo to, o čem Pavel v předchozích kapitolách mluví, ale když se na to zadíváme pořádně, tak se ukáže pravý opak.
Pavel učí v předchozích dvou kapitolách o všem možném (viz. opakování), na příběhu Epafrodita pak ukazuje jeho věrnost a vytrvalost ve zkoušce, jeho utrpení, ale i zájem a starost Filipských o něj a pak říká onu větu…
Dále pak (konečně), bratři moji, radujte se v Pánu…
Jakoby chtěl říct: „po tom všem, co jsem Vám zde vylíčil, po tom, co jsem Vám ukázal na to, co je tak důležité pro Váš život, tak Vám chci říct, že Vám nesmí chybět radost za žádných okolností. Ať už budete mít jakékoliv poznání, ať už budete sloužit na jakémkoliv místě, ať budete dělat prostě cokoliv, tak se v každém případě radujte. Pavel navíc píše, že mu to není zatěžko psát znovu a znovu.
Proč je radost tak důležitá, proč ji po všem tom nalejvání tak zdůrazňuje???
Radost potřebujeme jako sůl, bez radosti se prostě nedá žít – přijde šeď a nuda do života, do práce, do služby…
Máme ale nějaký důvod k té radosti? Můžeme najít zdroj radosti? Nebo se musíme do radosti nějak nutit?
Vybral jsem z Bible jedno místo, které nám k tomu může říct něco víc. Proč se máme radovat, kde je (může být) náš zdroj radosti…
Římanům 8:38 Jsem přesvědčen, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani moci, 39 ani výšina ani hlubina, ani žádné jiné stvoření nás nebude moci odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Myslím že téma radosti Pavel zvolil v této části záměrně, protože teď přijde hodně závažná část tohoto listu a myslím, že nám pak bude jasnější, proč je radost za všech okolností tak životně důležitá.
2 Dejte si pozor na ty psy, dejte si pozor na ty zlé dělníky, dejte si pozor na tu `rozřízku´ (those mutilators – ti kteří mrzačí – who say you must be circumcised – obřezáni – to be saved)! 3 Pravá obřízka jsme přece my, kdo sloužíme Bohu duchem, chlubíme se v Kristu Ježíši a nespoléháme na tělo.
Jací zlí dělníci a jaká rozřízka? Tady se musíme vrátit (aspoň ve zkratce, protože ne všichni víme která páčka a pro ty, kteří víme to bude aspoň dobré si zopakovat) hodně daleko do minulosti, kdy Bůh uzavřel s člověkem, který se tehdy ještě jmenoval Abram, smlouvu.
Genesis 17:5 Nebudeš se už nazývat Abram; tvé jméno bude Abraham. Určil jsem tě za otce hlučícího davu pronárodů. 6 Převelice tě rozplodím a učiním z tebe pronárody, i králové z tebe vzejdou. 7 Smlouvu mezi sebou a tebou i tvým potomstvem ve všech pokoleních činím totiž smlouvou věčnou, že budu Bohem tobě i tvému potomstvu. 8 A tobě i tvému potomstvu dávám do věčného vlastnictví zemi, v níž jsi hostem, tu celou zemi kenaanskou. A budu jim Bohem.” 9 Bůh dále Abrahamovi řekl: “Ty i tvoje potomstvo budete mou smlouvu zachovávat ve všech pokoleních. 10 Znamením mé smlouvy mezi mnou a vámi i tvým potomstvem, kterou budete zachovávat, bude toto: Každý mezi vámi, kdo je mužského pohlaví, bude obřezán. 11 Dáte obřezat své neobřezané tělo a to bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi.
Ten příběh pak pokračuje. Abrahamovi se narodí dva synové Izmael a Izák. Izák se stane Abrahamovým dědicem. Jemu se narodí synové Ezau a Jákob (toho Bůh později přejmenuje na Izrael – tzn. bojuje Bůh), ten se stane praotcem národa Izrael (jak logické, že?), kde všichni muži nosí na sobě znamení oné smlouvy (je tomu tak až dodnes).
Tak ale teď zase zpět k Pavlovi. To o čem Pavel píše je velice významné a důležité téma (myslím, že nejen tehdy). V tehdejší církvi se vyskytl názor mezi křesťany, kteří pocházeli ze židů, že k tomu, aby člověk (pro ně křesťané, kteří pocházeli z pohanů – tj. ostatních národů) byl spasen, potřebuje udělat některé úkony, které dělali židé. Obřízka byla jedním z nich. To ale bylo v úplném rozporu s tím, co Pavel učil a co viděl u Krista. Proto toto svoje učení obhajoval přede všemi, všechny na to upozorňoval, až dosáhl toho, že se stalo, že tyto nauky a požadavky byly odmítnuty a postaveny mimo oficiální ušení Církve. Tady je, co k tomu Pavel řekl jinde v Bibli:
Skutky 15:7 “Bratři, vy víte, že mě Bůh mezi námi odedávna vyvolil, aby pohané slyšeli slovo evangelia z mých úst a uvěřili. 8 A Bůh, který zná srdce lidí, jim vydal svědectví, když jim dal Ducha Svatého tak jako nám. 9 A neučinil žádný rozdíl mezi námi a jimi, když vírou očistil jejich srdce. 10 Proč tedy nyní pokoušíte Boha, když vkládáte na šíji učedníků jho, které nemohli unést ani naši otcové ani my? 11 Věříme přece, že jsme spaseni milostí Pána Ježíše Krista tak jako oni.”
O čem je spasení? Co je ta pravá obřízka?
Římanům 2:28 Pravý žid není ten, kdo je jím navenek, pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle. 29 Pravý žid je ten, kdo je jím uvnitř, s obřízkou srdce, která je působena Duchem, nikoli literou zákona. Ten dojde chvály ne od lidí, nýbrž od Boha.
Není to na základě vnějších úkonů, na základě skutků, na základě původu, ale na základě působení Ducha svatého, který je v nás od chvíle, kdy jsme se znovu narodili do Božího království tím, že jsme Ježíše Krista přijali jako spasitele a dovolili mu tak, aby nám odpustil a stal se naším Pánem, a který nás proměňuje a který v nás působí, slovy druhé kapitoly, chtění i činění…
Aby to Filipští dobře pochopili, tak jim Pavel hned dává konkrétní příklad. Je jím on sám.
4 Ačkoli právě já bych mohl spoléhat na tělo. Zdá-li se někomu jinému, že může spoléhat na tělo, já více: 5 obřezán osmého dne, z rodu Izraelského, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů, co do Zákona farizeus, 6 co do horlivosti pronásledovatel církve, co do spravedlnosti Zákona jsem byl bezúhonný.
Byl navenek dokonalý a splňoval „všechny podmínky“ pro to, aby byl spasen, ALE pak něco pochopil…
Ještě ale trochu opakování checheee
Když jsme probírali 1. kapitolu, tak jsem slíbil, že až budeme u třetí, tak se k něčemu vrátím. Víte u čeho jsem to říkal?
Filipským 1:21 Neboť žít – to je pro mne Kristus, a umřít – to je zisk.
Tady ve třetí kapitole rozvádí to, co je pro něj život – život v Kristu.
7 Ale cokoli mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu (uznal za ztrátu). 8 A vůbec všechno považuji za ztrátu vzhledem k nadřazenosti poznání Krista Ježíše (pro nesmírnou vzácnost poznání Krista Ježíše), mého Pána. Pro něj jsem to všechno ztratil (jsem se všeho zřekl) a pokládám to za hnůj, abych získal Krista 9 a byl shledán v něm, nemaje svou spravedlnost, která je ze Zákona, ale tu, která je skrze víru Kristovu (z víry v Krista), tu spravedlnost, která je z Boha a spočívá ve víře (je na základě víry); 10 abych poznal jeho i moc jeho vzkříšení a účast na jeho utrpení. Beru na sebe podobu jeho smrti, 11 abych tak snad dospěl ke vzkříšení z mrtvých.
Je to jedna z mých nejoblíbenějších částí Bible kam se vracím, když potřebuji povzbudit.
Všechen ten zisk z původu, ze vzdělání, z postavení ve společnosti, který Pavlovi plynul, se nedá srovnat s tím, když získal Krista (když si Kristus získal jeho). Pokládá to za hnůj.
Docela síla ne – vzdělání na nejlepší tehdejší univerzitě v Tarsu (měla lepší zvuk než ta aténská), postavení na špici společnosti, moc a autorita, kterou měl nad životy mnoha lidí…
To všechno pro něj ale ztratilo lesk (toho všeho se zřekl), protože našel Krista a chtěl jeho spravedlnost, která je z víry a je dokonalá; a ne tu svoji, která je ze skutků a dokonalá rozhodně není.
Zřekl se toho všeho, aby poznal Krista a moc jeho vzkříšení – moc toho, když Kristus žije v člověku a vede ho a dává mu sílu žít tak, jak má – žít život, který je hodný Kristova evangelia – vidíte, jak to všechno do sebe zapadá???
Nejde ale prožívat život hodný Kristova evangelia bez toho aniž bychom měli účast na Jeho utrpení – smrt na kříži. Naše staré já musí zemřít (vzít na sebe podobu jeho smrti), hřích, který je v nás musí zemřít – být ukřižován spolu s Kristem. Musíme tam viset taky, jen tak můžeme potom zažít vzkříšení – nové narození.
Není to už jen náš život, nejsme už svými pány (no vlastně jsme ani nikdy nebyli, ale to je jiný příběh), ale naším Pánem je Ježíš.
12 Ne že bych již (toho) dosáhl anebo již byl dokonalý, ale ženu se vpřed (usilovně však běžím), abych přece jen uchvátil to, k čemu jsem byl uchvácen Kristem Ježíšem (But I keep working toward that day when I will finally be all that Christ Jesus saved me for and wants me to be). 13 Bratři, já nemám za to, že bych již uchvátil (že jsem se již toho zmocnil), ale činím jediné: zapomínaje na to, co je za mnou, a vztahuje se k tomu, co je přede mnou, 14 ženu se k cíli, k vítězné odměně Božího povolání shůry v Kristu Ježíši.
Pavel vidí život jako proces (jako závod), který jednou skončí. Teď je ještě na cestě, ještě není v cíli, ale ví, že ho tam čeká vítězná odměna za to, že uposlechl Božího volání a vydal se na ten závod s Ním. Nedívá se zpět na svoji minulost, nechce, aby špatné věci, které udělal ho dál brzdili – vždyť jej od nich Bůh osvobodil. Hledí k tomu, co je před ním.
Židům 12:1 Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, 2 s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle.
Běží usilovně (žene se vpřed), ze všech sil, nechce to „křesťanství flákat“ protože ta odměna mu stojí za to. Myslím, že tou odměnou není jen nebe, ale je to i „nebe na zemi“, které v Kristu můžeme už mít teď. Bolí to, skřípe to, ale stojí to za to.
15 Všichni, kdo jsme dospělí, tedy smýšlejme takto; a jestliže v něčem smýšlíte jinak, Bůh vám zjeví i to. 16 V tom, k čemu jsme došli, pak následujme stejné pravidlo a smýšlejme stejně. 17 Bratři, následujte společně můj příklad a všímejte si těch, kdo chodí podle našeho vzoru. 18 Neboť mnozí, o nichž jsem vám často říkal a nyní vám říkám s pláčem, chodí jako nepřátelé Kristova kříže. 19 Jejich konec je záhuba, jejich bůh břicho a jejich sláva v jejich hanebnostech. Ti myslí na pozemské věci.
Pavel to smýšlení, které má on považuje za dospělost, nepřijde to hned, chce to něco zkusit, ale časem nám Bůh tyhle věci odkryje, když o to budeme stát, když se v půli závodu nezastavíme a nevdáme to.
Pavel povzbuzuje Filipské, aby následovali jeho příklad a příklad těch, kteří vidí věci tak jak Pavel. Neříká to pyšně, ale věřím, že s plný vědomím toho, jak moc mi lidé potřebujeme příklady, živoucí příklady kolem sebe, aby náš růst byl rychlejší a „bezpečnější“, že neulítneme a nedostaneme se mimo…
Mnozí z Pavlova okolí ale asi toto volání neslyšeli a vydali se na svoji cestu, která vede ale do záhuby. Jejich pohled se totiž od Ježíše obrátil k věcem, které jsou tady na zemi, které na nás doléhají každý den.
20 Naše občanství je ovšem v nebesích, odkud také očekáváme Spasitele – Pána Ježíše Krista. 21 Ten promění naše ponížené tělo, aby bylo podobné jeho slavnému tělu, podle té moci, kterou je také schopen podmanit si všechno.
Nakonec 3. kapitoly Pavel povzbuzuje Filipské. Vaše občanství je v nebesích, nebojte se. On má všechno v rukou. Má i naše životy v rukou. Nemusíme se strachovat o věci kolem. Hleďme jeho směrem a uvidíme, že to půjde.
Je to těžký takhle žít, sám s tím mám trable. Mnohdy je, aspoň z našeho pohledu, jednodušší si věci vyřešit po svém, spolehnout se na vlastní síly…
Ne, Kristus to má v rukách, nenechá nás v tom…
Jdeme se za to modlit…