Ahoj všichni čtenáři Informátoru, opět (po delší době) Vás zdravím na stránkách tohoto periodika (od svého počítače) a jsem tu s několika postřehy z nedávno skončeného Sjezdu mládeže 2004.
Začnu asi rovnou od podlahy (Přemka ale nechám spát) a nebudu skrývat svoje sympatie. Letošní Sjezd se mi prostě líbil (nerad bych, aby to znělo jako fráze, či pochlebování – tak to není). Kdybych měl vyjmenovat všechno, tak tu budu sedět hodně dlouho, ale aspoň ve zkratce se o to pokusím.
Měl jsem radost z toho, jak byl opět organizačně připraven a jak mnoho věcí šlapalo, aniž by se to všechno muselo mnohokrát dokola opakovat. Zajímavý bylo taky to, oproti Sjezdu minulému, že se nemusely řešit krádeže a podobné excesy – aspoň nic se mi takového k uším nedoneslo – a to je podle mě velký pozitivum a Boží milost a požehnání, kterého se nám dostalo. Viděl jsem zápas některých lidí před Sjezdem za to, aby to všechno klaplo a toto beru jako Boží odpověď.
Byl jsem potěšeném z toho, co jsem na Sjezdu mohl vidět a slyšet. Moc se mě dotýkaly vystoupení mimů a tanečníků (kdo nebyl na divadelním večeru, tak o dost přišel), myslím, že to je jeden ze způsobů, který k mladým lidem mluví a který může pomoct s oslovením těch, kteří jsou kolem nás.
Na webu odboru mládeže se rozběhla debata na téma muzika na Sjezdu, zaznělo tam toho hodně a asi ještě zazní (taky jsem si tam přihřál polívčičku). Co chci k tomuto tématu dodat je to, že jsem byl požehnanej už jen tím, když jsem viděl svoje kamarády z Letovic, jak naplno slouží vepředu a zpívají z celého srdce Bohu a to, že jejich služba mohla přinést radost nejen nám všem, ale – jak tomu věřím – i Bohu samotnému. Ne každému jejich styl muziky sedne, ne každému sedl koncert kapely Thimoty, ne každému se třeba líbil večer modliteb a chval s BMC (Bethany musicians corporation aneb brněnsko – vsetínská společnost hudebníků pro bigbeatové chvály) – o tom to přece není a nemůže být – hlavní je to, že se Bohu vzdává čest a chvála – jakým způsobem, to už je věc druhá a zde si člověk může vybrat dle svého gusta, ale jádro zůstane stejné – všechny tyto uskupení svým způsobem vyjadřovali chválu Bohu, každý po svém a trochu jinak. Jsem tak rád, že nejsme uniformní.
Kvalitu seminářů až tolik posoudit nemůžu, protože jsem se na jednom podílel, takže jsem nemohl všechno oběhat a pozjišťovat, ale ten „náš“ se mi líbil a myslím, že stál za to a doufám, že přinese ovoce v životech těch lidí, kteří tam přišli.
