Ahoj všichni čtenáři Informátoru. Posledně jsem Vás zahltil svými dvěma články – úvahami (snad se daly číst), a tak doufám, že ode mne snesete zase něco málo k přečtení. Teď to ale bude „článek“ spíš ze světa svědectví ale tak trochu i reklamy, i když neplacené. Tuto souvislost pochopíte, pokud si jej poctivě přečtete až do konce, což Vám samozřejmě vřele doporučuji :-).
Začnu trochu zeširoka. Je pondělí, teda spíš už úterý hodně brzo ráno, sedím doma u počítače a dumám nad tím, co napsat o právě dokončeném ročníku ŠVM II. Ptáte-li se proč, tak je to, zaprvé, můj domácí úkol a za druhé to píšu taky kvůli tomu, že bych si rád trochu utříbil svoje myšlenky a zavzpomínal na to, co mi ŠVM II vlastně přineslo. Asi před rokem, někdy touto dobou, možná trochu později, mi přišla nabídka na to, abych se účastnil 2. ročníku ŠVM. První ročník byl hodně dobrej a dost mě to všechno, co se tam dělo a vyučovalo, povzbudilo ve víře a službě a i když třeba domácí úkoly byly pro mě někdy velkým zápasem :-) tak jsem věděl, že i letos to bude rozhodně stát za to. Když jsem k tomu všemu připočetl i to, že lidi z OM (odbor mládeže) pozměnili styl a náplň vyučování a navíc jsem tušil, že tam asi bude spousta skvělých lidí, tak jsem se svým rozhodnutím neváhal ani minutu.
Nebudu se nijak moc rozepisovat o tom, co jsme se tam všechno naučili (něco málo zmíním, ale nebude toho moc), to by ten článek byl hodně, hodně dlouhý. Spíš bych chtěl napsat do těchto řádků pro Vás těch několik silnejch dojmů, který si ze ŠVM odvážím a který by mohli Vás třeba trochu „nakopnout“ nebo povzbudit, jestli do toho náhodou třeba taky nejít. Tak dost bylo úvodu a jde se na to:
První věc, co se mi s letošním ŠVM vybaví je slovo parta – parta lidí, společenství, přátelé. Bylo nás tam sice nemnoho, něco přes dvacet, (některé lidi už jsem znal z dřívějška, ale někteří pro mě byli naprosto neznámé tváře). Ten malý počet ale rozhodně nebyl na škodu, spíš naopak. Mohli jsme se totiž docela dobře poznat navzájem, což je vždy při takovém druhu akce důležité. Napomohlo tomu i rozdělení do čtyř menších skupin, kde jsme se mohli navzájem sdílet o svých mládežích, jaké máme radosti a starosti; modlili jsme se společně za to a zpětně si uvědomuju, jak se ty naše mládeže za necelý rok, co se ŠVM konalo, proměnily a co všechno tam lidi prožili. Některé momenty z tohoto setkávání jsou takřka nepopsatelné a budu na ně ještě docela dlouho vzpomínat. Holt menší skupinky mají něco do sebe.
S mnoha z těch lidí jsem si dobře popovídal a řekl bych že po těch čtyřech weekendech se mnozí z nich stali mými blízkými kamarády se kterými si jistě budu mít co říct až je příště uvidím a některé bych zařadil dokonce do sféry blízkých přátel. Bylo to úžasné sedět v Pardubické Arše do pozdních nočních hodin a při světle lampičky si povídat o životě a radostných, ale těžších věcech, nebo jen tak tiše naslouchat druhým u stolu, občas jen tak vtipkovat a nebo (což bylo také velice zajímavé a zábavné) nabírat nové členy do populárního Buffalo clubu (pokud byste se chtěli o tomto skvělém clubu dozvědět více, tak mi klidně napište e-mail, rád Vám všechno vysvětlím:-).
Druhá věc co se mi vybaví, tak je vyučování (ostatně asi se tomu nikdo z Vás nediví, že. Přeci jenom je to ŠKOLA a ne nějaká rekreace, že). Asi mi nejvíc v hlavě uvízla vyučování Pavla Rause o poradenství a Davida Nováka o chvále. Mám určitě nad čím přemýšlet a myslím, že se to, co jsem se od nich dozvěděl, rozhodně zkusím zahrnout do své služby. Tyhle věci jsou totiž hodně blízké mému srdci, tak asi proto, ale rozhodně bych nerad shodil ty další témata, protože každé mi něco přineslo a i když třeba nevyužiju všechno hned ve svém životě a službě, tak je to rozhodně dobrá inspirace do budoucna a také jeden z možných zdrojů informací. Bylo dobrý to, že každé vyučování (i každý/á vyučující) bylo něčím jiné. Super je, že si OM (odbor mládeže) zve na odborné věci odborníky a snaží se tak udržet vysoký standart v tomto ohledu.
Třetí věc, která je pro ŠVM typická, jsou písemky, které na nás vždycky nachystá úžasná Jana Macková. Občas jsem si říkal k čemu to tam je, ale dochází mi to. Já bych se na to asi nikdy nedonutil podívat více do hloubky, kdybych nevěděl, že se mě na to někdo bude ptát. A ty písemky zas tak šílené nejsou, abych Vás nějak neodradil.
Čtvrtá úžasná zkušenost byla, když jsme měli v teamu připravit 20 minutovou kreativní lekci pro mládež. Tuto připravenou „lekci“ jsme pak na dalším weekendu „předváděli“ a bylo zajímavý pozorovat, jak se k tomu každý ten team postavil a co to vlastně připravil a jakých prostředků použil. Zábavné ale taky hodně poučné to bylo potom zpětně hodnotit, když jsme na sebe koukali v televizi a mohli dát druhým zpětnou vazbu a nebo si ji vyslechnout. Viděli jsme taky všechna ta rýpání se v nose, nervozitu a podobně (stojí to za to). Do kolen mě ale dostali lidi z Bratislavy, kteří dotáhli iluzi moře (při scénce o Jonášovi) do detailu, když do bazénku s vodou nasypali pytlík soli. Aspoň vidíte, že se na ŠVM nesedí jen v lavicích, a neteoretizuje a nenasáváte do sebe (to se děje přece na houbách :-) jen informace, znalosti a zkušenosti druhých, ale jde tu také o praxi, což je moc dobře.
Je ještě spousta dalších skvělých věcí, který se staly během ŠVM, ale již nemám tolik prostoru na papíře, abych vyjmenoval všechny, tak aspoň ve zkratce. Narodili se dvě děti účastníkům (ne teda přímo v Pardubicích, ale jejich ženám v porodnicích. Zkoušeli jsme týmovou spolupráci a systematické myšlení, když jsme měli poslepu postavit z nás účastníků čtverec za pomoci provazu – nakonec z toho vyšel trojúhelník :-(. Zasportovali jsme si. Podíleli se na nedělní bohoslužbě v Pardubicích. Poslouchali jsme Davidovy historky o hokeji, kterými uváděl svá vyučování o rozsévači na společných mládežích s Pardubákama, někdy už jsem teda trnul, ale nikdy ho neinzultovali a zdá se, že to přežili ve zdraví. Zažili jsem skvělej večer chval, teda aspoň mě se moc líbil a to už je co říct, protože jsem ho totiž vedl a myslím, že jsem na sebe docela kritickej a hned tak se mi něco nelíbí…atd., atd., atd. …
Snad tento krátký „přehled“ bude stačit k tomu, abych Vás nalákal na ŠVM, které se už pomalu chystá. Myslím, že to bude stát za to. Pokud do toho půjdete, tak Vám přeju moc skvělých zážitků, dobrých informací, spoustu nových přátel a novou sílu a chuť do služby mladým…
Váš DJ Blue Head