Ahoj všichni pravidelní i nepravidelní čtenáři Informátoru!! Mám tu pro Vás všechny takové zamyšlení, až bych řekl takovou souhrnnou zprávu nad letošním sjezdem mládeže, který byl opravdu na ostří nože.
Byl to pro mě první sjezd, kterého jsem se kdy zúčastnil, protože dřívější roky jsem toho měl asi docela dost, takže jsem nemohl přijet. O to více jsem se těšil na ten letošní. Někdo tvrdí a musím říci, že mnohdy oprávněně, že pokud moc očekáváte, tak budete nakonec zklamáni, protože Vaše očekávání je příliš veliké a kvalita očekávané věci či akce je nakonec nepřekoná. Musím, ale říci, že v mém případě toto pravidlo neplatilo. Očekávání bylo překonáno…
Tak abych to vzal hezky popořadě.
V pátek jsme se přeplněným vlakem, zaplněným nejenom mládežníky z celé republiky, vypravili směrem Havlíčkův Brod. Bylo poněkud fryšno, o to vřelejší bylo přivítání na registraci usměvavými a ochotnými organizátory. Sice jsem se musel spokojit s jiným příbytkem na úplně jiné škole, než zbytek naší mládeže, neboť jsem byl přihlášen, ostatně jako valná většina lidí, až skoro na poslední chvíli, ale nakonec to nevadilo.
První společný večer byl zahájen představením některých mládeží (toto představování pak pokračovalo i v pondělí na posledním společném programu) – v dnešní době již pouze za vydatné pomoci výpočetní techniky, bez které by se celý sjezd vlastně vůbec neobešel. Mládeže se docela “předbíhaly“ v kreativitě a nápadech, mimochodem, jen tak mimo soutěž (pokud tedy nějaká byla, jakože asi ne), moc se mi líbila parodie na Pobřežní hlídku…
Pojďme se ale dále ponořit do nitra sjezdu. Hned na úvod jsme si mohli zasoutěžit v nové křesťanské „Reality show“ – Někdo se dívá. Vítězem se stal Tomáš Marný a po několika minutách jsme zjistili, že i když je vítězem, tak zas až tak dokonalý křesťan asi není. Něco tu nesedělo, a tak jeho vítězství bylo nakonec za pomoci investigativní neodbytnosti skryté kamery a za pomoci zvídavého Aleše Juchelky obráceno vlastně v prohru… Na tuto, zajímavými momenty prosycenou scénku, pak reagoval ve svém úvodním slovu i Danda Fajfr. Utkvělo mi v paměti sice jen něco, ale rád se o to s Vámi podělím. Říkal, že se moc těší na probuzení a že my mládež nejsme budoucností, nýbrž přítomností církve a těmito i dalšími slovy nás všechny povzbuzoval do služby (doslova řekl: „Jděte studovat semináře, biblické…) a do vztahu s Otcem. Moc podnětné to bylo. Večer se pak mnozí z mládežníků rozhodli zakončit v nedalekých pohostinstvích u sodovek a kofoly (jak jinak se sluší na řádně vychované mládežníky CB), takže si rázem nebylo kde sednout a v klidu si popovídat L J o důležitých otázkách mládeže.
Další den (sobotu) jsme se již hned od rána za zpěvu písní pustili odvážně do dalších aktivit, které pro nás byly připraveny. Na úvod znělo velmi jasné povzbuzení od Daniele Heczka o Henochovi a o tom, jak je důležité znát do hloubky Hospodina. I když se Henoch dožil jen asi 30% průměrného věku, řekl Daniel, a tudíž toho asi moc v normálním životě nestihl, měl tak blízký vztah s Otcem, že On si ho vzal k sobě do Nebe. Smutná zpráva o tom, že se krade některé vedla ke smutku, jiné k modlitbám a jiné k zamyšlení se. I já jsem se zamýšlel nad tím, co je pro Boha důležité. Pomohly mi k tomu následující dva semináře, kterých jsem se zúčastnil (v nabídce sjezdu jich bylo pro každého dostatek). Pavel Plchot mluvil o Jeremiášovi – nakonec z toho vyplynulo, že i přes všechny útrapy, které musel Jeremiáš podstoupit pro Hospodina a jeho slovo, měl neuvěřitelně hluboký a intimní vztah s Bohem. David Novák es n druhou stranu zajímal o Kazatele – doslova řekl, že je to kniha přesně určená pro dekadentní západní společnost a musím říci, že měl pravdu. Dnešní společnost je opravdu docela znuděná a unavená jako Kazatel v době, kdy tuto stejnojmennou knihu psal. Oba semináře se mě velmi dotkly. Zajímavé je, že i na nich zaznělo několik myšlenek o probuzení a hloubce vztahu s Bohem. Podle toho co jsem potom mohl zaslechnou z řad dalších účastníků, by se dalo tvrdit, že semináře (ať už ty samé, nebo i jiné) se dotkli mnoha dalších lidí, takže volám: „chlapci a dívky díky“ (patří to všem těm, kteří na daných seminářích pracovali).
Sobotní večer byl pak zakončen několika různými programy. Každý si mohl najít něco podle svého gusta. Nejvíce úspěchu nakonec slavil Matrix s výkladem Davida Nováka. Přilákal opravdu plné kino lidí. Osobně jsem se ještě zúčastnil koncertu skupiny Jiný Rytmus, moc pěkně jim to hrálo. O večeru po programu by se dalo napsat to samé, jako v pátek…
Do neděle nás přivítaly opět písně a další semináře. Šel jsem se podívat na „zákonického“ J Tomáše Grulicha a světe div se i on mluvil o probuzení. Nevím, čím to je, ale zdá se mi, že Bůh mi tím chtěl něco asi říci a tak se více modlím…
Nedělní odpoledne pak bylo ve znamení sportů. Chtělo by se říci, že nejdrsnější jsou hráči Frisbee, protože ti si opravdu sáhli na dno (tuším to, byl jsem totiž jedním z nich) a z tohoto bahnitého a promrzlého dna vydolovali své poháry, ale je třeba ocenit výkony všech, kteří se zúčastnili, neboť jak praví olympijský slogan: Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se… takže nemusíme být ani smutní a ani pyšní…
Večer samotný byl ve znamení evangelizace. Začalo se ale trochu netradičně a to tancem. Skupina mladých tanečníků ze severu Moravy předvedla své umění na písně polské skupiny, texty, hudba i tanec samotný se mě hluboce dotýkali. Byla v tom totiž jasná zvěst o Ježíši, i když podána v netradičním hávu. Pak zaznělo jasné slovo, že všichni máme problém (toto rčení pak bylo zopakováno ještě několikrát, abychom si to řádně uvědomili) a že jeho řešením není nikdo jiný, než náš Pán Ježíš a i když jsem boží dítě neznamená to, že by problém byl vyřešen. Několik lidí pak zareagovalo na závěrečnou výzvu k obrácení a po druhé výzvě, která se týkala toho, aby si člověk dal do pořádku věci s Bohem, přišlo dopředu mnoho dalších mladých lidí, kteří stáli o změnu ve svém životě. Myslím, že mnozí z nich prožili vysvobození z různých závislostí, což je úžasné. Vůbec se nám pak nechtělo domů. Dan Hurta měl co dělat, aby nás přesvědčil. A tak poslední písní večera se nestala známá ukolébavka, nýbrž hlasitá campová píseň, no proti gustu…
Pondělní ráno. Už se připravujeme na odjezd z různými pocity. Mnozí se moc asi nevyspali, mnozí zažili nové věci, mnozí udělali rázná rozhodnutí… Ale to ještě není vše. Chvály, představování mládeží, scénka o slepci a slepotě. Musím říci, že od loňského Přihořívá, kde byla uvedena v premiéře, se její kvalita ještě více posunula směrem nahoru – ti lidi mají opravdu talent a i když jsem ji již jednou viděl nebylo marné to vidět znovu a podívat se danou situaci s novým pohledem, tak jak ho Pán za poslední rok proměnil… Slovo, které měl david nakonec se dotýkalo lidských srdcí. Budeme jako farizeové, nebo se staneme opravdovými Božími dětmi… Mnoho lidí pak zareagovalo na výzvy…
Ještě zběžné rozloučení s kamarády a pak už se spěchá na vlak, ale co to?? Nádraží je přeplněno mládežníky… Loučíme se zpěvem chval na perónech a lidé kolem trochu udiveně hledí na tu masu zpěváků… Nakonec prší – snad znamení deště Ducha???? Záleží i na nás…
Milan Kramoliš alias D.J. Modrá hlava