Ahoj Vsichni!
Tak se docela v kratke dobe opet ozivam, ci spise, vidite me myslenky na svych monitorech (doufam, ze se pri jejich cteni nenudite). Proc pisu tak brzo? Protoze udalosti, ktere se odehrali v posledni dobe u nas ve “Wagone” mi proste nejak nedaji spat a tudiz se s nimi musim s vami vsemi podelit.
Jak asi nekteri tusite, tak tyto zpravy nejsou moc radostne. Vite, ja jsem si tu za ty posledni dva dny hodne uvedomil (ted jen to aplikovat v zivote – asi to nebude nejlehci) a to to, ze na zivote zalezi mnohem vice nez na vecech. Uvedomil jsem si, ze jsem chtel mit hodne veci, ale pritom jsem nevidel to, ze lidi kolem potrebuji neco vic, nez jen “How are You?” a nez kontrolu jejich zivotu (jestli ziji podle pravidel ci ne ??)
To ale prece nejsou spatne zpravy, tak co se tedy doopravdy stalo?
V patek odpoledne naseho casu zde v USA, byl zabit jeden z nasich “Wagonackych” pratel. Bylo mu 20 let a byl zrovna na ceste domu a do skoly (moc se na to tesil, taky se tesil, ze prijede navstit nas vsechny do Evropy – by to amik), ale nedorazil, protoze nekdo narazil do jeho auta zezadu, kdyz stal v odstavnem pruhu a uz nestacil vyskocit a tak v aute uhorel. To je vse, co se nam zatim podarilo zjistit.
Vite po tom, co nam to rekli, jsem musel hodne premyslet nad sebou, nad tim, jak ziju a co delam a nad lidma kolem mne. Zjistil jsem, ze mnohdy se chovam, jako ti, kteri lidi soudi a ne jako Ti, kteri je maji radi a ja se tak chovat nechci, ale nejak jsem oslepl a nevidel jsem to. Az tahle tezka situace mi to pomohla odkryt.
Mnoho dalsich veci se stale ucim, ale jeste je nejak nedokazu presunout z mozku na klavesnici u pocitace. Asi vam to povim, az se vratim.
To je prozatim vse. Dalsi zpravy, cekejte brzo, snad budou radostnejsi, nez byla tato.
Zdravi Vas vas zamysleny americky zpravodaj.
Mila
PS dotazy na jake koliv tema jsou stale vytany…
:-O :-|